Velmi si cením postoje Roberta Blandy (Registrovaní...a co dál? na Transgender.cz byl publikován 28.3.2001), který jde zcela otevřeně proti tmářství a zatemněnosti většiny společnosti. A ne jen o to, že se jeho článek týká homosexuálů a transsexuálů, respektive transgenderů. Velmi si cením postoje Roberta Blandy (Registrovaní...a co dál? na Transgender.cz byl publikován 28.3.2001), který jde zcela otevřeně proti tmářství a zatemněnosti většiny společnosti. A ne jen o to, že se jeho článek týká homosexuálů a transsexuálů, respektive transgenderů. Transidentita ani homosexualita není žádná manýra ani zvrhlost, to je trvalý a neměnný stav duše, která není rozhodně jen díky homosexualitě či transsexualitě či transvestitsmu úchylná a nebezpečná. Může se zbláznit, může být časem hysterická, ale jen pro to, že v této tzv. demokratické společnosti nemůže normálně žít, ale jen se skrývat ve stínech ulice. U transgenderů ještě neznamená, že si musí penis nechat uříznout, nebo naopak v případě biologických žen si ho nechat našít, ale mnohdy jsou k tomu dotlačeni společenskými předsudky, protože ta škatulkuje-buď jsi žena nebo muž. Neohlíží se na stav duše, ale jen na to, co vidí na první pohled na těle. Společnost vychází především jen z několika set let starých symbolů a nařízení, jejichž smyslem bylo ovládnout si a podřídit masy lidí, aby slepě následovaly křesanské pokrytectví a finančně podporovaly církevní hodnostáře. Chudina přispívá do kasičky, kněží hodují a vládnou. Králové jsou mrtví, kněží zůstávají, feudalismus padá, církev misionářsky dělá cestičku kapitalismu...Křesťanská církev Vatikánského proudu je podle mne nejstarší a nejsilnější totalitní mocí. Církev se už tolikrát v historii zaprodala... Omezeny pohled na svět, že člověk je buď černý nebo bílý, mnohým lidem vyhovuje, dává jim pocit jistoty, zabydluje je ve vlastní malosti a přízemnosti. Je pro ně jednodušší slepě věřit a následovat demagogické a falešné vzory, než samostatně uvažovat a poznávat skutečný, ne jen imaginární svět (Vánoční koledy mám ráda, ale jinak křesťanství je značně nesvobodné a jakekoliv duševní i hmotné poznání zakazující náboženství). Symboly a prvky tmářství jsou zcela zjevné v katolické církvi - upalujete čarodějnice, jsou nebezpečné, vždyť je to stejně lůza, modlete se, odevzdávejte se kostelu, co je císařovo, nechte císaři, nebraňte se útisku, žijte v pokoře a víře a když budete mít dost ohnutá záda, tak po smrti vám na nebi bude hej-ámen). Tak tyto symboly zcela ovládají i většinu ateistů, aniž si to uvědomují. Jen málokdo je hlava otevřená a schopná překonat tento omezený práh, překonat strach z neznáma, jít proti proudu, tak hluboce zakořeněném sociologicko-kulturním vývojem, a naslouchat novým poznáním o lidské duši. Robert Blanda dokázal, že je jedním z mála, kdo je hlava otevřená. Jde rovnou proti všem předsudkům a terorizování, které ve společnosti panuje. Jasně říká, že homosexuál či transsexuál není žádný úchyl. Je rozdíl mezi medicínským pojetím, které nejraději pitvá mrtvé a hledé v čemže to homosexuál či transgender ujel od normativů a psychologem naslouchajicím živému, aby poznal, pochopil. A článek Roberta Blandy právě bourá to strohé medicínské pojetí. Vlastně z něho vyplývá, že lékaři pátrají zbytečně po kořenech transidentity či homosexuality, neboť, jak se ukazuje, není to medicínský problém, není to nemoc, ale zcela přirozená součást života a lidské (a nejen lidské) populace. Je to sociologický problém, otázka toho, jaké berličky a normy si sposlečnost dala, kdo ji kulturně a sociálně ovlivňoval a proč společnost tak myšlenkově znásilnil, že jí vtloukl do hlavy víru zkloněné hlavy, kterou její nositelé sami pokrytecky nedodržují. Transidentitu ci homosexualitu není třeba léčit, léčit je třeba jen společenské předsudky a omezenost. Robert Blanda má pravdu, když říká, že nezáleží na tom, co nosíte v kalhotech, ale co máte v hlavě, jakou máte povahu - a s tim nesouvisí pohlavní role-identita či pohlavní orientace. Homosexuál či transgender sice může, ale automaticky nemusí být stejný úchyl a zvrhlík jako heterosexuál, stejně tak můž být skvělý kamarád a člověk. Jenže u biologického muže, co hraje mužskou, maskulinní roli, mnoho věcí projde, biologickým ženám už méně a člověku, jenž vypadá jako muž a v duši je vlastně ženou, už neprojde nic, ani to že dýchá. Mnoho transsexuálů (když nespáchají sebevraždu nebo je nezabijí skini) jde tak třeba na operaci vlastně zbytečně -- zápasí s tím, že jim společnost nutí jejich biologickou roli, když už jdou nakonec ven, tak jak se cítí, tak je společnost nutí do druhe škatulky. Jsou například biologicky muži, ale cítí se být ženou, ale nechtějí radikální chirurgický zákrok -- chtěli by žít normálně "jen" v roli, v jake se cítí (nejedná se o zmalované "směšné" muže, či povrchní travestishow). Nemohou -- buď budou žít jako muži nebo, když chtějí sukně a malovat se, tak je nakonec společnost, rozdělená primitivně na dvě škatulky, přinutí si ho nechat ufiknout. Jde o to oprostit se od čistě medicínského pohledu a najít harmonnii čistě lékařského směru i se sociologickým poznáním. Rakovina je nemoc, tam je třeba hledat přímo v těle odpovědi na otázky, proč se buňky utrhly kontrole těla. Transgender ci homosexualita však nemoc není. Je to stejné, jako když se každý z nás rodí s jiným obličejem a každému z nás naroste jinak velká noha. To také nikdo moc nezkoumá, bere se to jako přirozená věc. Tak je to i s homosexualitou a transidentitou. Vždyť předkřesťanské, a to i rozvinute kultury, muže žijíví v roli žen či opačně uznávaly a braly je dokonce jako rádce a výjimečné lidi (důkazy viz. Pohlavní štvanci, vychazejí z mnoha historických pramenů!) Kazdy z nás má nejen rozdílné číslo nohy, ale také trochu jinou psychiku, ne jen tělo - a je zvěrstvo snažit se narovnávat lidem jejich duši, když je zdravá, když nikoho nevraždí a neznásilňuje -- jenom proto, že třeba muž touží po muži nebo žena chce žít jako muž či muž touží žít v ženské roli (a nemusí hned vypadat jako slaďoušek, co vás hned chce ohnout!) Je neplodná biologická žena, které vzali vaječníky bezpohlavní a nenormální? Není. Přestává být žena ženou, když jí kvůli rakovině vzali obě prsa? Nepřestává. Přestává být muž člověkem-mužem, když touží po mužích? Ne. Přestává být žena ženou, když se miluje s ženou, jenom proto, že nemohou splodit děti? Ne. I transgender, jenž žije v opačné roli, než mu narostla mezi nohama, může být plnohodnotný člověk. Nejde přece o to, jaké chemické prvky v mozku prevažují, zda maji muži větší pánev, ale to, co je v našem egu, co z nás dělá osobnost. A katolická společnost se osobností bojí, protože dávají lidem vlastní uvažování a tím církev zbavují moci. Proč naše společnost, která si říká demokratická, znásilňuje duše řady lidí, kteří nikomu nechtějí ubližovat? Čím se lidi od sebe hlavně liší, je to, co nosí v hlavě. To sdělil pan Blanda čtenářům Práva - homosexuál ci transsexuál může být stejně jako heterosexuál dobrý, špatný, zodpovědný, nezodpovědný, promiskuitní, věrný, schopný se postarat i o druhé, lenoch...Nezáleží, co máte v kalhotech či sukni, s kým se milujete, na tom to záleží jen těm, kdo chtějí znásilňovat druhé a dávat jim omezenou víru, aby společnost moc nepřemýšlela a mohla být tak ovládána. Proto u nás zatím moc nevznika občanská společnost -- lidé se bojí jít ven, ukázat na sebe, porvat se o svoji věc. Jsou zde lidé, kteří nechtějí a nebudou žít v tom, co nadiktovali tvůrci pokrytecké morálky. A jsou zde lidé, kteří to chápou, jako pan Blanda. Doufejme jen, že ho někteří "normální" fanatici nepovedou na hranici, aby ho upálili za to, že má vlastní rozum, že říká něco na tento zpusob: ...a přece se točí.... Proto je mimo jiné velmi dobře, že nedávno na Sociologickém ústavu vznikla nová skupina, která chce například problematiku transgedner začít studovat a hledat nové, ne jen čistě pitvající, neosobní medicínské nebo křesťanské pohledy. Kristína