Už od čtrnácti let chodím na rande, tedy několik let před mou tranzicí a předtím, než mě muži začali vnímat jako ženu. Už tehdy jsem si ale byla vědoma toho, jak na mě muži okamžitě reagují – obvykle to býval roztomilý kluk ze třídy, který mi projevil zájem. Problém byl v tom, že jako dívka, která nevypadala jako dívka, jsem často zůstávala tajemstvím – omezená na noční telefonáty, zprávy nebo soukromá setkání.

S přibývajícím věkem a tím, jak muži v mém okolí opouštěli omezenost maloměstského prostředí a konzervativních společenských norem, jsem začala randit veřejněji – seznamovali mě se svými přáteli i rodinou a já jejich. Přesto jsem věděla, že žádný z těchto partnerů nebyl tím, koho jsem opravdu hledala. Jako dospělá žena, která pořád nevypadala jako žena, jsem totiž nebyla s těmi muži, které jsem opravdu chtěla. Místo toho jsem randila v utajení – s bisexuálními muži, kteří měli zájem o mé tělo, nebo s těmi, co byli ve své „expérimentální“ fázi.
Ale já chtěla zažít sex a lásku jako žena – chtěla jsem prožívat všechno jako žena. To znamenalo nebýt s muži, kteří potlačovali skryté homosexuální touhy, ale s těmi, kteří hledali ženu jako partnerku. Chtěla jsem, aby mě chlapci náležitě oslovovali, zatímco jsem měla na sobě něco úchvatného. Chtěla jsem mít nad svým životem kontrolu.
Během pandemie jsme mnozí přemýšleli, jak chceme žít po COVIDu. Trans lidé vyšli najevo a zahájili medicínskou tranzici. A já jsem mezi nimi. Vyšla jsem ze skříně na své 30. narozeniny před přáteli i rodinou. Týden poté jsem to oznámila i v zaměstnání. A jakmile mi začaly růst vlasy natolik, že mi je zaplétali v africkém kadeřnictví za rohem od bytu, rozhodla jsem se vyjít na své rande i na seznamkách jako já – autentická.
A tehdy jsem si uvědomila jednu věc, kterou by ne každý rád slyšel: Muži nejenže mají otevřenou mysl, ale aktivně pronásledují trans ženy. A nemluvím o těch, kdo ze mě chtěli udělat experiment nebo atrakci. Takové jsem hned blokovala, pokud začali nevhodnými otázkami („Před operací nebo po?“! Block!). Většina mužů, se kterými jsem si psala, ale byla překvapivě zkušena v randění s trans ženami. Byli to lidé, kteří už mě někdy znali v takové podobě a chtěli víc, muži, co věděli, jak se chovat k mému tělu.
Je tu stigma spojené s randěním jako transgender – myšlenka, že to vaše možnosti zužuje nebo že se stáváte méně žádoucí. Ale jakmile jsem na seznamkách změnila fotky na svou ženskou podobu, zájem o mě ze strany mužů i samotných aplikací vzrostl. Raya, na kterou jsem čekala dva roky, mě přijala hned druhý den, co jsem aktualizovala fotografie.
Během prvních týdnů jsem si vytvořila skupinu mužů, se kterými jsem pravidelně chodila na rande – a ano, všichni o sobě věděli (děkuji, polyamorie). Byl tu Eli, právník a spisovatel v otevřeném manželství, Dave, finanční broker z Upper East Side, který mi posílal Uber Black, a dokonce i hráč NFL, který mě nechtěl pustit z objetí. Rande byla kreativní a dojemná – ochutnávka jídel v Chinatownu nebo koktejly v The Carlyle. Konečně jsem randila tak, jak jsem vždycky chtěla, stejně jako moje cis kamarádky.
Před tranzicí mi muži také psali, ale vždy to mělo pachuť studu a tajnosti. To už není pravda. Dnes mě muži berou do rušných restaurací, vyzvedávají u mého bytu a vykládají si s mými cis spolubydlícími, jako bychom žili v sitcomu.

Teď vidím, jak se muži chovají ke ženám, když po nich touží – na vlastní oči. Sleduji, jak se mě snaží zaujmout, jak mi ukazují svaly, když mě drží, jak se snaží sehnat vstupenky na vyprodané představení, nebo jak mě doprovázejí na Guggenheim. Ráno se probouzím s písněmi v přáních na Instagramu, které mi zasílají obdivovatelé.
Největší změnou ale bylo, že tito obdivovatelé chtěli oficiální vztah – žádné skryté randění. Nakonec jsem jednoho z nich opravdu zamilovala. Téměř čtyři roky po startu mého víru rande mi můj přítel, láska mého života, splnil všechna přání. Je vysoký (6'3"), svalnatý a starostlivý. Máme tradiční přístupy – dlouho mi odmítal nechat platit na večeři, a já jsem nosila sexy spodní prádlo a šaty. (Samozřejmě by ale byl spokojen i s mými tepláky a rozcuchanými vlasy.)
Zkrátka, dostala jsem, co jsem chtěla. Žiju jako autentická já – ta, která si představovala, jak lenoší v klíně muže v diaphanózních šatech a on jí líbá na čelo. V tomto světě si můžeme vybrat, kým chceme být – tak si za tím jděme.