Hodně slov padlo poslední dobou v naší komunitě, volně řečeno, na téma: Pozice našince po operaci. Nevím proč se na tohle téma dostalo právě teď, ale alespoň na mě se podobná věc valí doslova ze všech stran. Hodně slov padlo poslední dobou v naší komunitě, volně řečeno, na téma: Pozice našince po operaci. Nevím proč se na tohle téma dostalo právě teď, ale alespoň na mě se podobná věc valí doslova ze všech stran. Vstřebala jsem oba , diametrálně rozlišné názory a utvrdila se tak ve svém. Pro ty, kteří nevědí, o čem je řeč stručně uvedu, že jde o polemiku na téma: Je transsexuál po operaci novým a plnohodnotným mužem či ženou?? Jeden názor, říká, že operací je dosaženo kýženého cíle a jsme tím, čím jsme chtěly, tudíž je nutné zapomenout minulost, trans komunitu téměř zavrhnout a začít život s čistým štítem. Opačný názor je toho mínění, že človíček je prostě transsexuální, takovým se narodí, takový zemře a nějaké operativní změny pohlaví na to nemají vliv. Nevím, pro mě je to tak nějak od zdi-ke zdi. Já cítím pravdu někde uprostřed. Ne, není to nerozhodnost, nebo alibismus, je to holý fakt. Možná mi čas trochu naboří mé představy, ale jediný a holý fakt na našem bytí, je narození se "opačném těle". Tak nějak zní definice transsexuality, nesoulad fyzična a psychična. Důležité je uvědomění si situace a následné smíření se, až hrdost na daný stav věci. Pak, pokud se tedy rozhodneme "jít do toho" následuje zpravidla období eufórie a nadšení. Jakmile však začneme zveřejněnou diagnózu zapracovávat do svého denního života, postavíme se zase oběma nohama na zem. Transsexualita není nic, za co je třeba se stydět, ale ani jásat. Bohužel ne každý to tak chápe a proto se někteří z nás snaží o trochu osvěty. Nechci každému, i přes tu hrdost, na potkání říkat, že jsem TS. Právně jsem muž. Holý, trochu nechtěný, fakt. Přes všechny lékařské procedůry a medikamenty se jednoho dne dostanu do stavu, kdy bude právně uznáno, že jsem ženou. Holý, teď už chtěný, fakt. Dá se tady mluvit o nesouladu těla s myslí???? Myslím že ne. Pak tedy nepasuji do definice transsexuálky. Budu tedy žena. Úředně mě tak nazývají, fyzicky budu vybavena druhotnými pohlavními znaky, jako biologické ženy. Že je pohlavní orgán nefunkční atrapa?? Je snad každá biologická žena plně schopná početí?? Můj názor tedy je, že okamžikem operace se z transexuálky stanu ženou, ovšem transsexuálního původu. Minulost zapomínat nechci, nebudu se přeci tvářit, že jsem se teď narodila. Trans komunitu zavrhovat nehodlám, pokud ale ona sama o moji podporu bude stát. Dokud se ale i mezi našimi budu setkávat s lidmi, kteří si myslí, že na operaci pohlaví stačí max. týden, a z tuctového chlapa s hrubým hlasem se stanu výstavní kočkou s milou fistulkou, přehodnotím asi svoji předchozí větu a zbyde mi jen lítost. A propo, vás, lidí zastávajících ten druhý uvedený názor, bych se ráda zeptala:" Co napíšete za pár let, pod pohrůžkou pokuty, do sčítacího listu?? M, Ž a nebo TS?". P.S. Hovořím takhle z pozice transky, která je těsně před začátkem hormonální terapie. Bude se tím můj názor měnit?? Nechám to osudu.........