Na jakékoliv trans-vylučující akci byste očekávali klauny, na pódiu i mimo něj, ale panelová diskuse na University College London vzala minulou noc surrealistický zvrat, když členky The Dyke Project rozpoutaly vlnu přerušení.

Akce s názvem „Co znamená rozhodnutí Nejvyššího soudu pro lesby?“ se zaměřovala na nedávné právní rozhodnutí týkající se definice „pohlaví“ v zákoně o rovném zacházení (Equality Act). Všichni řečníci, včetně autorky a novinářky Julie Bindel, jsou hlasité „gender-kritičky“ a některé z nich již dříve tvrdily, že trans lidé ohrožují jejich identitu jako leseb.

The Dyke Project je kolektiv cis, trans a nebinárních leseb, který vznikl v opozici proti tomuto narativu. „Trans lidé jsou nedílnou součástí naší komunity a vždy jimi byli,“ říká Lindsay Lorde, mluvčí skupiny, v rozhovoru pro Dazed. Dodává, že lesby jsou podpůrnější vůči trans právům než jakákoli jiná demografická skupina, pokud je tento problém zkoumán ve veřejných průzkumech.

„Skutečnou hrozbou jsou ti lidé, jako ti na pódiu, kteří používají transparenty feminismu a lesbického hnutí k šíření konzervativních hodnot a k napojení na radikální pravici.“

The Dyke Project o tom předem informoval redakci Dazed, takže jsem se vydal na UCL, abych sledoval průběh a pořídil fotografie. Akce se konala ve sparné přednáškové místnosti, kde lidé mávali telefony a klapkami, aby se ochladili.

Poklondu bylo pro mě docela snadné rozpoznat, kdo je členkou The Dyke Project a kdo běžným účastníkem, jednoduše podle toho, že vypadaly mladší a „cool“. Přerušení proběhlo ve čtyřech vlnách: krátce po zahájení řekla jedna z aktivistek krátkou řeč, po níž ostatní odhalily transparent s nápisem „Lesby proti EHRC“. Místnost propukla v řev a posměšky.

Jedna žena strhla transparent a rozzuřeně křičela „Vypadněte!!! Vypadněte!!!“ Když aktivistky odváděli ven, bývalá poslankyně se ozvala posměšně: „Vaši kluci na vás čekají venku!“

Po deseti minutách dorazili klauni v plné parádě. Měli s sebou žonglérské míčky, červené nosy a kazy, skákali po místnosti a skandovali: „Nejste feminismus, jste klauni!“ Reakce byla ještě nepřátelštější než předtím. Ozvalo se i sprosté nadávání.

Jak se to uklidnilo, jedna z přednášejících ironicky poznamenala: „Tohle nazýváte druhou vlnou? Doufejme, že nebude třetí!“ Odhodlaná bojovnice však nesměla zůstat bez povšimnutí – zatoužila po třetí vlně! Po chvíli přiběhly další aktivistky v sportovním oblečení, zatroubily na píšťalky a házely „červené karty“.

Tento gesta měla upozornit na vylučující dopad rozhodnutí Nejvyššího soudu na trans lidi ve sportu, například na rozhodnutí Fotbalové asociace (FA) zakázat trans ženám účast ve ženských soutěžích.

Atmosféra v místnosti se změnila v mlhu paranoie. Komu věřit? Jedna „gender-kritická“ žena navrhla, aby si každý v publiku řekl partnerovi, co tam dělá, a pokud to nebylo podle jejich představ, požadoval jeho vyvedení.

Jiná se pokusila předběžně vyhodit někoho, protože vypadal podezřele (myslela jsem si, že proto, že je mladý, což by bylo humorné, ale členka The Dyke Project mi později řekla, že to bylo proto, že mohl být trans, což je o dost méně legrační). Jeden rozumný hlas z publika zakřičel: „Nebudeme tady dělat věkový hon na čarodějnice!“

Přednáška pokračovala dalších deset minut, během nichž jsem trpělivě poslouchal suché právnické argumenty, proč je možné vylučovat trans lidi „pouze na základě toho, co vidí jejich oči“. Když konečně dorazila čtvrtá vlna, přestal jsem se snažit být nenápadný a postavil se, abych vyfotil poslední transparent s nápisem „Osvobození trans = osvobození žen“. Znovu vypukl chaos: jedna z přítomných začala pronásledovat aktivistku s hnědým kabátem, jako by ji chtěla schovat a umlčet.

Mnoho „gender-kritických“ lidí bylo v místnosti a fotografovalo události, ale jedna žena se mi opřela do obličeje a křičela, ať nefotím, přestože jsem svou kameru nemířil na ni a jak mi později potvrdil organizátor, fotografování nebylo zakázáno.

Ochranka mě vyvedla ven a ani mě nepustila zpět, abych si vzal tašku, prostě proto, že jsem dělal svou práci a uplatňoval svá tisková práva („Jsem novinář!!!“).

„Tohle je pro nás víc než jen panelová diskuse,“ říká Lindsay Lorde a vysvětluje, proč The Dyke Project vybral právě tuto akci.

„Chceme ji narušit, protože je symbolem hrozby, kterou tito lidé u moci představují: jejich biologický esencialismus a genderová rigidita zmaří tvrdě vybojované feministické vítězství – od přístupu k interrupcím až po queer práva.“ Jednou z přednášejících měl být Akua Reindorf, advokátka a komisařka Equality and Human Rights Commission, která nakonec na poslední chvíli vystoupení odvolala.

„Představa, že EHRC je neutrální, je klamná, a myslím, že tohle setkání to dokazuje,“ dodává.

The Dyke Project vznikl v roce 2023 jako přímá reakce na The Lesbian Project – trans-exkluzivní organizaci spoluzaloženou Julií Bindel. Když The Lesbian Project pořádal svou první konferenci, skupina se shromáždila před místem konání, držela transparenty a tančila v ulicích. Loni společně s Transgender Action Bloc zorganizovali protest proti konferenci propagující konverzní terapii.

Ačkoli skupina vznikla jako reakce na trans-exkluzivní feministky, její politická vize je mnohem širší: její manifest vyzývá k „světu bez vězení, psychiatrů, hranic a policie“, „světu bez čekacích listin a rozhodovacích úřadů v gender klinikách“, „světu bez kapitalismu a odrazů otroctví“, „světu, kde je Palestina svobodná“ a světu „kde můžeme milovat, tančit, podstoupit tranzici, odpočívat, jak chceme“.

Nedávno vyměnili stovky městských billboardů po Londýně za příběhy od queer Palestinců z projektu Queering the Map a zapojili se do kampaně za ukončení partnerství neziskovky Stonewall s obchodem se zbraněmi.

Dnešní protest měl být táborový a zábavný, což Lorde vnímá jako pokračování hrdé tradice queer aktivismu, včetně skupin jako Lavender Menace, ACT UP a Lesbian Avengers, které v roce 1988 seskákaly po lanech do parlamentu na protest proti Section 28.

„Jsme hrdi, že děláme něco, co navazuje na tuto historii a stojí na bedrech všech queer lidí před námi, kteří se postavili proti pravicovým agendám,“ dodává Lorde.

Ale není to jen legrace. „Také nemůžeme podceňovat závažnost toho, že trans lidé čelí stále větší násilnosti; jsou vylučováni ze společnosti a tlačeni na okraj politikou.“

Očekává, že účastnice panelu si stěžují na umlčení, ale odmítá tento narativ. „Skutečnost je taková, že mají obrovskou moc a vliv, a naopak nebyl vyslechnut jediný trans člověk v rozsudku Nejvyššího soudu – slyšeli pouze exkluzivní skupiny,“ uzavírá.