Když jsi se narodila Když jsi se narodila dali ti modrou pentli, ač svět byl růžový Kdys prvně narazila na divné protiklady se nikdo nedoví A bylo jim to jedno - matky i otcové - Dohlédneš duši na dno? Tělo je hotové… Však ve školce ta Indka snědá s červenou tečkou na čele… Chtělas ji též, růž matka nedá když ráno vstáváš z postele A bylo ti to líto - to bylo poprvé - a od té doby lítost vtéká ti do krve A kluk jsi byla bídný fotbal tě nebavil a holky nebraly tě Byla jsi šašek třídní - z rozpaků veselím však nezalátáš sítě Nikam jsi nepatřila Začlo to bolet stále Tak holkou kdybys byla! Prozření nenadálé… V pubertě oblečení ti vždy ukrývá tělo co tak nenávidíš Za ženu převlek není řešením tvého bolu To velmi dobře víš K Bohu ses modlila v slzách a potají Abys ženou byla - kdes prý to dělají… Pár přátel, málo času a ráno brzy vstávat - do práce tramvají Nepoznáš ženskou krásu a tvoje mladé roky neplodně prchají Raději bys dál nežila Už ztrácíš odvahu Před vojnou tě spasila doktorka „přes hlavu“ Pud ti velí bez ustání Čas založit rodinu! a tebe žádná nechce Samotná při usínání Sama chodíš do kina Vždyť holky chtějí hřebce A málem jsi to vzdala - po kolikáté už? Pak žena si tě vzala rozhodná jako muž Byt, děti, živobytí jsou krásné starosti Na sebe nemáš čas A tvoje ženské bytí volá po volnosti Posloucháš jeho hlas? Málem jsi uvěřila že zašlapeš svou duši že touha dohořela… Však srdce její buší… Když děti vyjdou školy, dělaj se pro sebe, ty ohlížíš se zpět A vědomí tě bolí Žila jsi jako muž Zničil tě mužský svět… A ženský svět ti chybí Jsi žena, proto sníš ten pocit se ti líbí S lety je stále blíž Už nechceš se mu bránit Vždyť cena času stoupá Pustíš svou ženu ven? Už nemá smysl chránit tajemství co tě poutá Lze uskutečnit sen? Manželka tvoje ptá se Co bude s námi dál? Byť stále hezká zdá se Život jí mládí vzal Však žije jako žena a je stále plodná A kůže její voní… Operativní změna tvé promarněné ženství už nikdy nedohoní! Pozdě je stát se ženou Naposled - Poprvé Kryje tě voda s pěnou Vana je od krve.