Mosty je čtvrtý hraný film švédského režiséra Levana Akina, uvedený v sekci Panorama na Berlínském filmovém festivalu 15. února 2024 a do běžné distribuce ve Švédsku vstoupil 22. března téhož roku. Akin, známý svým citlivým přístupem k genderové a kulturní problematice, zde opět spojuje intimní příběh s širším společenským kontextem.

Děj a postavy
Příběh se točí kolem Lia (Mzia Arabuli), učitelky v důchodu, která touží po setkání se svými třiadvacet lety pohřešovanou neteří. Pátrání ji zavede do Istanbulu, kde náhodou potkává právnici Evrim (Deniz Dumanlı), jež se aktivně věnuje obhajobě transgender práv. Zpočátku nečekané přátelství mezi generacemi a kulturami postupně vyjevuje hluboké emocionální vazby i konflikty identity, zákonných bariér a touhy po přijetí. Premisa i dialogy zprostředkovávají pocity hrdinek autenticky a bez sentimentality.

Výkony herců
Mzia Arabuli jako Lia (senior inspirovaný tureckou kulturou) vykresluje ženu plnou něhy a zároveň nacházející vnitřní sílu čelit nevyřčeným křivdám rodinné minulosti. Deniz Dumanlı v roli Evrim přináší na plátno energii a odhodlání, zároveň ale její postava není jednorozměrnou aktivistkou, nýbrž citlivou průvodkyní v odlišné realitě. Jejich vzájemná dynamika, od prvotního nedůvěřivého odstupu až k rovnocennému spojení, je jádrem emocionální síly filmu.

Pojetí transgender tématu
Akinův film klade důraz na „běžné“ aspekty života transgender lidí: právní úsilí, rodinné vazby i osobní vztahy. Nejde o přehnaný melodramatismus, ale o promyšlené vyobrazení každodenního boje za uznání identity, které neupadá do didaktické kázně.

Kamera a atmosféra
Kameraman využívá střídmé, přitom ale vyhledávané záběry Istanbulu a skandinávských interiérů. Kontrast chladných, tlumených tónů severských krajin a hřejivých uličních zákoutí turecké metropole podtrhuje bariéry mezi postavami i jejich vnitřní proměnu.

Tempo a styl
Tempo Mostů je pozvolné a klidné, místy možná až příliš meditativní. Film se nebál několika delších statických záběrů a tichých scén, které vyžadují od diváka trpělivost. Divák tak má čas naslouchat tušeným emocím a nechá se vtáhnout do jemné psychologické hry. Jeden z diváků na IMDb popsal, že film „ukazuje věci takové, jaké jsou: syrové, uvolněné, vtipné, nepříjemné, zvláštní, vřelé, bolestné, ale možná především uvěřitelné“.