Ještě před sedmi lety, když jí bylo čtyřicet, žila Nancy jako muž, což by nebylo nijak překvapivé vzhledem k tomu, že se, jak sama říká, narodila jako muž se vším příslušným nářadím. Narozdíl od mnoha translidí, kteří se cítí být mužem uvězněným v ženském těle a naopak, Nancy cítila, že je muž. A nenáviděla to. Ještě před sedmi lety, když jí bylo čtyřicet, žila Nancy jako muž, což by nebylo nijak překvapivé vzhledem k tomu, že se, jak sama říká, narodila jako muž se vším příslušným nářadím. Narozdíl od mnoha translidí, kteří se cítí být mužem uvězněným v ženském těle a naopak, Nancy cítila, že je muž. A nenáviděla to. "Už od samého dětství se mi hnusila všechna ta omezení, s nimiž jsem musela žít jen proto, že nejsem žena," říká Nancy a její sukně a vlasy povlávají v mírném vánku, který se to odpoledne proháněl Cambridgem. Dnes bere ženské hormony, žije se ženou (ale "nepředpokládá", že by měla být považována za lesbičku) a cítí se být někde mezi ženou a mužem. Nancy, jedna z předních aktivistek transgenderového hnutí a moderátorka rozhlasového pořadu GenderTalk, ještě nepodstoupila operativní změnu pohlaví. "Vyhrazuju si ale právo udělat to třeba zítra," konstatuje. "To je jedna ze svobod, o které transgenderismus usiluje." Z jejího hlediska otázka genderového vyjádření obsahuje prvek svobodné volby. "Je to velmi osobní rozhodnutí," říká Nancy, která má diplom z věhlasného Massachussettského technologického institutu. V mládí trávila celé roky převlékáním se do ženských šatů. "Bylo to prostě jakési nutkání," vzpomíná. "Pak jsem měla vážnou nehodu na motorce. Byla výsledkem silné deprese a sebenenávisti, bylo mi nanic z toho, že se převlékáním v tajnosti a ještě navíc se za to stydím. Po té nehodě jsem si uvědomila, že už se svou genderovou identitou musím něco dělat. Musela prostě přijít nějaká změna." A tak se rozhodla, že bude žít otevřeně jako žena. Nebylo to však vůbec jednoduché, i když, jak Nancy říká, "ani ve snu by si netroufla tvrdit, že po 38 nebo 39 letech života jako muž stačí prostě cvaknout vypínačem a rázem se z člověka stane žena." Vznikem transgenderismu se zabývá několik lékařských teorií, z nichž vyplývá, že na vině je nedostatečný rozvoj mozku dítěte v děloze. Tento pohled ale vyvolává u lidí jako Nancy, nebo například Joan Roughgardenové, bioložky Standfordovy univerzity, která se narodila jako muž, ale dnes žije jako žena, rozhodný odpor. Vyplývá z nich totiž přesvědčení, že translidé jsou nějak vadní. "Lidi z oblasti medicíny jsou fakt šílení," říká Joan Roughgardenová. "Nemají ani ponětí o biologii nebo zoologii. Jen přenášejí své nápady do grafů plných údajů. Snaží se vytvořit normu a patologizovat všechny stavy, které se od ní liší. Namísto dosavadního dělení na jeden nebo druhý gender, by lidé měli začít uvažovat v dimenzích 'genderové duhy', říká. Pro transgenderové lidi jsou přísně vymezené škatulky pohlaví zdrojem diskriminace. Nancy souhlasí: "Neznáme jen bílou a černou. Na spektru existují všechny barvy. A stejně tak neexistují jen dva gendery. Genderové vyjádření je formou projevu. Není mluvený, ale přesto je to stále projev a proto by měl být chráněn ústavně," zdůrazňuje. zkráceno z Boston Globe