Pokud bych se měla zamyslet nad existencí trans komunity a jejích výrazných tváří, asi bych nenašla nikoho a nic. Komunita neexistuje hned z několika důvodů a „aktivisté“ působí rozpačitě.

Jeden z důvodů proč nejde mluvit o komunitě je skutečnost, že lidé s diagnózou F64.0, kteří nechtějí být po operaci spojováni s čímkoliv ze svého dřívějšího života, prostě protečou. V lepším případě zpřetrhají vazby, v tom horším dojde na pálení starých fotek.
Dalším celkem pochopitelným jevem je neochota lidí, kteří nemají potřebu změny pohlaví, jít s kůží na trh. Proč by to vlastně dělali, když si chtějí uchovat pro sebe občasné výlety do opačného světa. Možná se to doví jejich nejbližší a pár přátel. Někdy ani to ne. Těžko jim to zazlívat, mají svůj osobní a profesní život, který by podobné odhalení dost zkomplikovalo.
Kdo tedy zůstává, aby nesl prapor a upozorňoval na nepravosti spojené s trans fobií? Nejspíš nikdo. Ostatně, když neexistuje komunita s jasným cílem, ale hromada individualit řešících si své ego, nemohou být vůdci peroucí se za právo na spokojený život.
Tady by mé zamyšlení mohlo skončit, stejně jako skomírá činnost občanského sdružení Transfórum, jehož stránky nabízí dovolenou. Abych nebyla nespravedlivá, tak poslední mohykáni, v tomto případě poslední mohykánka, pořádá jednou za měsíc setkání, o kterých informuje na webu s poněkud zavádějícím názvem transsexualita.cz.
Možná je to po letech silných osobností, které neměli problém s mediální prezentací asi maximum možného, kdyby se neobjevila nová vlna z podmnožiny, od níž by to čekal jenom málokdo. Skupina kluků založila po vzoru svých slovenských bratří nové sdružení a vrhla se do boje za svoje bohem daná a českou legislativou upíraná práva.
Ani jejich pohnutky nejsou jiné, než byly ty naše na přelomu milénia. Řeší svůj problém, který je z mého pohledu minoritní a tak úplně se netýká diagnózy. Vlastně se vůbec netýká diagnózy, bohužel to tak prezentují, a protože jsou v tuto chvíli jedinou slyšitelnou části jinak poklidně spící skupiny lidí, působíme navenek jako nespokojená banda, která vlastně neví, co chce.
Možná to vážně nevíme, ale stejně jako nespokojený zákazník nedáme pokoj, dokud to nebudeme mít, ať to stojí, co to stojí. Chvályhodná je snaha neublížit těm, co to nechtějí. Otázkou je zda to tak nakonec nedopadne. Snad nebude dobrý skutek po zásluze potrestán.
Asi bych měla zvednout varovný prst před snahou o hromadnou žalobu proti českému státu, stejně jako změnu legislativy, která umožní úřední změnu pohlaví bez operace. Což mimochodem nechápe nikdo z mého okolí a to si troufnu říct, že mám kolem sebe tolerantní lidi.
Obojí může nabrat nepříjemnou pachuť a obrátit vstřícnou většinu proti nám. Nejsem si jistá, že je společnost připravena na plodící ženy a rodící muže. Chápu mladé a nadšené, že chtějí posouvat metu dál, ale možná by nebylo špatné ubrat. Ne nadarmo se říká, méně je někdy více.
Mě už to může být jedno, protože mám operaci za sebou, ale co když se naši drazí politici kousnou a otočí to proti nám? A přitom by stačilo vyřešit zákon o matrikách.
Možná je můj hlas ojedinělý a úplně mimo, přesto by měl zaznít v něčem, čemu se říká diskuse uvnitř komunity. Bohužel není komunita ani diskuse. Tak mohu dalším generacím přát ohleduplné aktivisty, kteří nenapáchají víc škody než užitku.