Mám takový pocit, že minulý týden se nestalo prakticky nic, o čem by se dalo, nebo spíš mělo smysl, psát. V tom mě v pátek utvrdil i můj zvěd Ždíma, který skoukl tg.cz a konstatoval „nic moc“…:)) Mám takový pocit, že minulý týden se nestalo prakticky nic, o čem by se dalo, nebo spíš mělo smysl, psát. V tom mě v pátek utvrdil i můj zvěd Ždíma, který skoukl tg.cz a konstatoval „nic moc“…:)) Udály se jen samé drobnosti. Třeba Fedor Gál coby můj nakladatel mě ujistil, že není od toho, aby mě v noci nakládal do taxiku, nebo že jsme jako komunita byli pozváni na koncert zpěvačky, jejíž jméno si nepamatuju, ale obličej znám z televize (když jsem v reálu slyšela její hlas, okamžitě jsem ztratila mindrák z toho svého „ženského“ hlásku). Pak mě navíc znechutily Lidové noviny, které v pátečním magazínu dokonale překroutily můj citát ohledně slavné spolužačky Petry Procházkové. Znechutily mě natolik, že už vcelku chápu, proč ty první antraxy v Americe šly na adresu novin a novinářů…:))) Z tohoto pohledu mám vcelku radost, že už jsem někde na volné noze, v klídku si překládám a nemusím se s novinařinou, tak jak ji provádějí někteří kolegové a některá média, nijak spojovat. Má to ale i stinnou stránku. Zatím jediný klad, který jsem v době nicnedělání vypozorovala, je to, že si po ranní vycházce s Píďou zase můžu vlézt do postele a užívat si pohody a teplíčka. Ani zdaleka to ale nevyvažuje tu samotu, která najednou přišla, když člověk předtím celý život trávit x hodin denně mezi lidmi. Asi si budu muset najít nějakou práci. Je to hrůza! Udála se i další zvláštnost. Byly jsme s Píďou venku, potkaly kamaráda a slovo dalo slovo, šlo se na dvojku. Zůstalo fakt jen u ní - měla jsem tenhle týden furt chřipku a bylo mi dost šoufl - nicméně ve vinárně u vedlejšího stolu se na mě pořád dívaly dvě holky a něco si šuškaly. Nebyla jsem namalovaná, jen ve vytahaných džínách, tričku a bundě - na procházky se psem chodím jako vandrák - a z těch holek po chvíli vylezlo, že mě znají, že jsem ta Tereza z titulní stránky Reflexu. Dost mě to překvapilo - musím mít fakt nějaký fluidum, že mě poznaly po více než roce a ještě k tomu s úplně jinou vizáží…:)) Naštěstí mi bylo blbě - ty dvě by si chtěly povídat evidentně do aleluja…a navíc už jsme pondělním mejdanem v Lauře měly s Píďou vybrané týdenní penzum jedné „seriozní“ návštěvy restauračního zařízení. Takže, jak říkám, nic moc zajímavého se nestalo. Doufám jen, že to bylo způsobeno hlavně tou chřipkou, která mě na většinu týdne přibila do postele a z Pídi udělala dokonale se nudícího pejska, který se občas tvářil dokonale bezprizorně. Teď už je mi líp a na tento týden už plánuju život, takže doufám, že příští koment už bude zase o něčem zajímavějším. Třeba o teorii superstrun - o tom se hádáme s kamarádem CSc a musím přiznat, že ho štvu stejně, jako některé z vás svými hříčkami o mužích a ženách a Napoleonech….:))) PS. Všimli jste si, že v tomhle textíku není jediné slovo, které by začínalo na trans…:)))) to je skvělý!