Původní ideou Pride pochodů bylo vzpomenout si na povstání ve Stonewallu v roce 1969 a veřejně demonstrovat touhu po rovnoprávnosti, svobodě a uznání lidských práv LGBT+ komunity. Prvotní pochod měl být protestem proti policejní brutalitě a diskriminaci, signálem solidarity a voláním po ukončení útlaku. Síla těchto událostí spočívala v autenticitě, opravdovosti a naléhavém požadavku na respekt a rovné zacházení s menšinou, která byla marginalizována.

Dnešní Pride pochody však často ztrácejí kontakt s touto původní myšlenkou a proměňují se ve festival, jehož hlavním cílem se stává reklamní exhibice nejrůznějších subkulturních a sexuálních praktik. Tanec v latexu, bondage prvky či další formy fetisizace, které dříve měly zůstávat skryty v soukromí, se nyní vystavují na odiv. Tato „extrémní otevřenost“ bohužel odvádí pozornost od zásadních politických požadavků a zamlžuje hlavní poselství o rovnosti před zákonem.

Komercializace Pride, podpora korporací a městských samospráv, je dalším faktorem, který posouvá tyto akce dále od protestu ke konzumu. Firemní stany, sponzorované průvody a merchandising v podobě duhových triček slouží spíše jako marketingová kampaň než jako skutečný projev solidarity. Místo aby Pride byl „lidový bouřlivý protest“, stává se z něj „firemně organizovaná návštěva pouti“.

Další aspekt, který stojí za úvahu, je rovněž tlak na majoritu, aby přijala životní styl LGBT+ komunity jako normu. Každý aspekt veřejného prostoru se mění v pole aktivistické výchovy: pedagogické workshopy v parcích, průvody s bannery, které vyjadřují genderové teorie, a snaha předkládat tento model jako běžnou, jednotnou normu. Toto přehnané vnucování vzdaluje sdílenou společnou řeč a vyvolává odpor u těch, kteří původní myšlenku rovnosti věcí neřeší, ale vnímají to jako kulturní invazi.

Avšak nejde jen o návrat ke kořenům protestu; skutečná síla Pride spočívá v jednotě a autenticitě hlasů, které volají po změně. Místo honby za vizuální exhibicí a komerčním leskem by se pochod měl stát prostorem pro skutečné setkání, dialog a potřesení rukou v solidaritě. Když znovu položíme důraz na osobní příběhy, sdílené zkušenosti a konkrétní kroky ke zlepšení práv i života LGBT+ lidí, Pride neztratí svůj pulz protestu a přetaví se zpět ve skutečnou sílu, která mění zákony i postoje. Teprve tak může zůstat živým symbolem spravedlnosti, nikoli pouhým festivalem barev.