Měsíc hrdosti (Pride Month) v roce 2025 se slaví tišeji, s méně třpytem a omezenou korporátní pompou. Ačkoli nadále dominuje radost queer komunity, současné politické klima vytvořilo pochmurnou atmosféru, která vyžaduje více odvahy a obnovený závazek solidarity s komunitou LGBTQ+.

V posledních letech se měsíc hrdosti — radostný čas charakterizovaný pochody a rozsáhlými duhovými vizuály — stal symbolem ideálu „láska je láska“. Během tohoto měsíce se konají barevná oslavy jako na běžícím páse, které spojují komunitu LGBTQ+ a její spojence.

Ale celkový posun proti právům LGBTQ+ se letos změnil význam tohoto měsíce.

Znepokojivý nárůst protiplatformních zákonů vůči LGBTQ+, zvláště v posledních měsících, cílí na tuto komunitu — konkrétně na transgender mládež — opatřeními jako zákazy knih, omezení přístupu k toaletám a snahy kriminalizovat genderově afirmativní péči.

Tato opatření se nesnaží jen zaútočit na jednotlivce LGBTQ+, ale doslova je vyloučit z veřejného prostoru. V důsledku toho došlo k nárůstu dezinformací online i k šikaně, a to i přesto, že zastoupení LGBTQ+ v médiích a každodenním životě nadále roste.

V letošním politickém klimatu se Pride vrací ke svým kořenům a od svých příznivců vyžaduje něco smysluplnějšího, co přesahuje pouhá slova. Volá je, aby zasáhli a aktivně pomáhali těm, kteří jsou terčem útoků, volili proti těm, kdo zneužívají identitu pro politický zisk, a aby se spojenci neútočili na ústup do své komfortní zóny při diskusích o lidech LGBTQ+.

Je čas, aby se spojenci položili náročné otázky: Kdo je právě umlčen? Kdo nejvíce potřebuje ochranu ve svém každodenním životě? Podporuji, jen když je to pohodlné, nebo také když je to nepohodlné?

V zájmu solidarity by ani spojenci ani lidé LGBTQ+ neměli ignorovat problémy, které ovlivňují zranitelné a marginalizované skupiny, zejména černé transgender jedince. Tato skupina čelí násilí mnohem častěji než ostatní, obecně má méně pracovních příležitostí a často se vymazávají jejich příběhy.

Přesto právě trans aktivisté barevné pleti obrátili směr hnutí za práva LGBTQ+ tím, že vedli historické revoluce, včetně povstání u Stonewall v roce 1969. Bez nich by Pride nebyl tím, co dnes známe.

Tato historie hraje zásadní roli při pochopení Pride. Hnutí nikdy nemělo být apolitické; vždy šlo o odpor proti veřejné lhostejnosti a systémovému opomíjení.

Nejde jen o to, aby lidé byli na Pride akcích vidět, ale i aby byli slyšet — zejména při volbě zástupců a tvůrců politik, kteří rozhodují o záležitostech ovlivňujících LGBTQ+ jednotlivce.

Rok 2025 je stále oslavou Pride, ale slaví se jinak. Můžeme se nadále shromažďovat v radosti, což je samo o sobě forma odporu. Musíme však tuto radost spojit se smyslem pro spravedlnost a nezapomínat na základy hnutí.

Abychom hájili duhovou vlajku, která pro mnoho lidí symbolizuje lásku a přijetí, musí aktivismus vést cestu — nejen tento měsíc, ale i v měsících Pride, které přijdou.

Redakční poznámka: Názory prezentované v tomto sloupku jsou názory autora a nevyjadřují podporu The State Press ani jejích redaktorů.