Jak je možné, že v naší zemi je normální, co se ve světě považuje za úchylku, že včerejší normalita je dnešní abnormalitou ? Jak to že u nás uvnitř české společnosti považují jedni za normální, co druzí odsuzují ? Tyto otázky tákající se normality ve společenském životě uvádějí sociology do střehu. Nemíchají se tu dva pojmy ? Nehovoří se pokaždé o normalitě v jiném smyslu ? Jak je možné, že v naší zemi je normální, co se ve světě považuje za úchylku, že včerejší normalita je dnešní abnormalitou ? Jak to že u nás uvnitř české společnosti považují jedni za normální, co druzí odsuzují ? Tyto otázky tákající se normality ve společenském životě uvádějí sociology do střehu. Nemíchají se tu dva pojmy ? Nehovoří se pokaždé o normalitě v jiném smyslu ? Není snad v těchto otázkách zřejmá, podvědomá absolutizace osobního či skupinového, každopádně však dílčího pohledu na společenské hodnoty ? Vraťme se k pojmu normální ? Většina lidí se domnívá, že rozdíl mezi normálním a nenormálním v životě společnosti je vcelku jasný a že jejich názor na tyto věci s nimi sdílí i většina ostatních. Jenže chyba - lávky. Zatímco ve zcela zásadních morálních záležitostech se pravděpodobně většinou shodneme, v jiných otázkách už jednotu tak snadno nenajdeme. Ještě výrazněji se promítnou a projeví rozdílné představy o normalitě při srovnání různých civilazačních okruhů - např. muslimského a židovsko-křesťanského nebo různých historických období v existenci jedné společnosti. Jednotlivé kategorie či skupiny lidí budou mít každá "svoji" normalitu vycházející z jejich kultury a životních podmínek a často budou tuto představu vztahovat i na ostatní skupiny. Normalitu lze chápat různými způsoby, které se často navzájem směšují. K otázce zda je možné a účelné dosáhnout v životě společnosti stavu dokonalé normality, ať už v kterémkoli smyslu tohoto slova. Odpověď je jednoznačně negativní. Možné to není proto, že konkrétní chování lidí je vždy rozptýleno kolem nějaké standardní hodnoty, a uniformity nelze dosáhnout ani při použití násilných prostředků. Žádoucí to pak ještě není proto, že odchylky od normality mohou být zdrojem sociální změny. Připomenu v této souvislosti okřídlené úsloví o "ostrůvcích pozitivní deviace".