V rámci festivalu ženské lesbické kultury Aprilfest proběhla v neděli 13. května v pražském Goethe Institutu také debata nad tématem transsexuality. Vedla ji známá sexuoložka MUDr. Hana Fifková z polikliniky v Klimentské ulici v Praze. Svými životními zkušenostmi s MtF transsexualitou ji přišly podpořit a doplnit Tereza a Milka. (Autor si zřejmě nevšiml mojí maličkosti nebo jsem nepůsobila dosti transsexuálně :)) pozn. Vlasta.) V rámci festivalu ženské lesbické kultury Aprilfest proběhla v neděli 13. května v pražském Goethe Institutu také debata nad tématem transsexuality. Vedla ji známá sexuoložka MUDr. Hana Fifková z polikliniky v Klimentské ulici v Praze. Svými životními zkušenostmi s MtF transsexualitou ji přišly podpořit a doplnit Tereza a Milka. (Autor si zřejmě nevšiml mojí maličkosti nebo jsem nepůsobila dosti transsexuálně :)) pozn. Vlasta.) Úvod diskuse věnovala doktorka Fifková problematice stanovování diagnózy transsexuality, která v diagnostickém manuálu figuruje pod jednoznačně působícím kódovým označením F64.0, avšak v reálu zahrnuje velké množství variant a individuálních odlišností. Sama Hana Fifková s lehkou nadsázkou přiznala, že "čím více transsexuálů potkává, tím méně v nich má jasno." Klienti, kteří za ní přicházejí, jsou velmi různí a hlavně přicházejí v různém stádiu poznání své osobnosti a pravé identity. Někdo si jasně uvědomuje, kdo je i co se sebou chce dělat, jiný má jen mlhavé tušení a pochybnosti. Jelikož se transsexualita nedá "změřit ani zvážit" a většina běžných sexuologických a psychologických diagnostických metod zde nepomáhá, vychází sexuolog při jejím potvrzování téměř výhradně z pohovorů s klientem o jeho názorech a pocitech. Díky tomu může dobrání se poznání o sobě trvat i celé roky. Když je transsexualita potvrzena, nastává další fáze - hledání řešení. První možností je adaptace na stávající somatické pohlaví. To je ovšem věc, kterou mnoho transsexuálů zkouší často po velmi dlouhou dobu a tudíž fakt, že se ocitají v ordinaci sexuologa, je důkazem, že se to nedařilo. Většina transsexuálů proto usiluje o operativní změnu pohlaví, které předchází hormonální terapie. Důležité je, aby klient začal co nejdříve žít ve SVÉ roli, obeznámil s ní své okolí a poznal tak jeho reakce. Podle slov Terezy Spencerové je takový comming out velmi těžký: "Když prodělá comming out gay nebo lesbička, dozví se to rodina, přátelé, známí, ale paní v trafice na rohu už to nepozná. U nás je to jinak." Milka, která už má "9 let po všem" ovšem dodává, že i přes těžkosti to stojí za to a že se dnes cítí nádherně. Cestu k vytouženému řešení transsexuálům někdy prodlužují i sexuologové, kteří zastávají teorii, že lidem usilujícím o změnu pohlaví je třeba naklást do cesty co nejvíce překážek, aby si vše dobře rozmysleli a věděli, jestli to doopravdy chtějí. Tomuto pojetí se však doktorka Fifková brání: "Transsexuálové si už tak užili dost a nemá cenu je ještě víc trápit." Zajímavou skutečností je v této souvislosti fakt, že v ČR je jako v jedné z mála zemí operativní změna pohlaví plně hrazena ze zdravotního pojištění. Zatímco v ostatních zemích si tak musí transsexuálové na operaci našetřit, a podstupují ji tudíž v relativně vysokém věku, což není právě optimální, u nás se prý v sexuologických ordinacích objevují se žádostí o operaci i lidé mladší dvaceti let. Potřebu rychlé a citlivé pomoci dokládá Tereza i smutnou statistikou: jistým šetřením v USA bylo zjištěno, že až 50% transsexuálů řeší své problémy sebevraždou před dovršením 30 let věku. U nás je statistických údajů nedostatek, a to i díky tomu, že výzkumy sexuálního chování obyvatelstva, které prozatím proběhly, existenci transsexuality jednoduše opomíjely… -------------------------------------------------------------------------------- Pokud tě problematika transsexuality zajímá víc, můžeš 20. června navštívit polikliniku v Klimentské, kde se bude konat celodenní seminář na toto téma