Tohle hodnocení minulého týdne ze mě leze vcelku pomalu a složitě, protože mám nějak dojem, že se – jako už takřka tradičně – zase nic moc zajímavého nestalo. Pravdou sice je, že Vlasta absolvovala premiéru před televizní kamerou, že to zvládla nadmíru profesionálně, že v televizi nikdo z nezasvěcených nezaregistroval význam nápisu na jejím tričku (nejspíš tam všem přišlo normální, že má na triku napsáno Tvůrčí Skupina – to je v televizi běžné) a taky že na tg byl ten pořad přijatý vcelku kladně. To všechno je pravda, ale nějak mě to nebere. Tohle hodnocení minulého týdne ze mě leze vcelku pomalu a složitě, protože mám nějak dojem, že se - jako už takřka tradičně - zase nic moc zajímavého nestalo. Pravdou sice je, že Vlasta absolvovala premiéru před televizní kamerou, že to zvládla nadmíru profesionálně, že v televizi nikdo z nezasvěcených nezaregistroval význam nápisu na jejím tričku (nejspíš tam všem přišlo normální, že má na triku napsáno Tvůrčí Skupina - to je v televizi běžné) a taky že na tg byl ten pořad přijatý vcelku kladně. To všechno je pravda, ale nějak mě to nebere. Mnohem víc mě totiž zaujal absurdistán, ve kterém žije nejen naše komunita, ale celá společnost. Nějaký mladý farář na Moravě dvanáct let „poté“ začne neohroženě bojovat proti komunismu, nějaký pablb ho za to chce zavřít a Havel, aniž by bral do úvahy, že aspoň nějaké procesní postupy by se v téhle zemi měly dodržovat, to všechno zarazí. Z mládence se ale mezitím stane hrdina a s hrdým titulem „antikomunista“ vystupuje v médiích. Je to smutný pohled. Ti skuteční disidenti, kteří proti komunistům vystupovali a přitom riskovali mnohé, jsou dnes dávno zapomenuti, a na scénu přicházejí noví. Ale o čem jsou? Disidenti ale vlastně zapomenuti nejsou. Sám velký Vovka Železný se nechává zastupovat právníkem, který za totáče fungoval jako prokurátor a posílal do vězení třeba členy Jazzové sekce. A tak si je tímhle způsobem můžeme aspoň oklikou připomenout a my starší třeba i vzpomenout na filmy, které jsme v Jazzové sekci měli tu šanci vidět. Bylo to fajn a hodně těm lidem dodnes děkuju. A tak se dá snad jedině říct to, že si minulý týden zase pár lidí vysloužilo warholovských „patnáct minut slávy“ a doufám, že na ně jen tak nezapomeneme. Ani na to, že to Vlastě slušelo a nekoktala, ani to, jak u nás funguje zákonodárství, ani na to, kým se nechává obhajovat jeden z nejmocnějších mužů v tomhle státě. No a z jiného soudku. V pátek jsem oficiálně ukončila své zaměstnání a bylo to mohutné - netušila jsem, kolik lidí se se mnou bude chtít rozloučit, a tak mě dost překvapilo, že to trvalo do půl šesté do rána. Ždíma tam byl, Ždíma to fotil a doufám, že to nebude nijak zásadně prosazovat na plánovanou výstavku fotografií v parlamentu…:))) No, takže teď mě čekají sociálky, finančáky, zdravotní pojišťovny a kdo ví, co si státní správa ještě vymyslí. Bude to porod, protože já mám vcelku už tradičně doklady v totálně dezolátním nebo neúplném stavu, tu chybí razítko, tam chybí nějaké potvrzení, na tamtom mám ještě staré jméno a někdy i pohlaví…prostě sranda. Ale co, kvůli zlatému padáku jsem ochotná podstoupit i to…:)))