Daniel, kterému je 23 let, je bláznivě zamilovaný do svého nového homosexuálního partnera, ale svůj sexuální život před rodinou pečlivě tají. V chorvatské konzervativní římskokatolické společnosti je to možná to nejlepší, píše Reuters. Daniel, kterému je 23 let, je bláznivě zamilovaný do svého nového homosexuálního partnera, ale svůj sexuální život před rodinou pečlivě tají. V chorvatské konzervativní římskokatolické společnosti je to možná to nejlepší, píše Reuters. "Třesu se hrůzou, když pomyslím, že to máma zjistí. Zlomilo by jí to srdce, nejen kvůli tomu, že chce vnoučata, ale také kvůli tomu, co by říkali sousedé," povzdechne si Daniel. Většina chorvatských homosexuálů cítí totéž, ale říkat věci nahlas mění mnohé a roky nočního vyhledávání sexuálních partnerů ve vzdálených městských parcích snad skončí. Začala veřejná kampaň na podporu jejich práv, má čelit tradičnímu "chlapáckému" postoji, který je zakořeněný po celém Balkánu. Minulý měsíc SE v hlavním městě Chorvatska Záhřebu konala první slavnostní přehlídka homosexuálů. 200 gayů a lesbiček pochodovalo hodinu městem, od řádícího davu oponentů byli odděleni policií a soukromou bezpečnostní službou. Události nebyla věnována pozornost, ale je příslibem změny. Chorvatsko klepe na dveře Evropské unie a nechává za nimi traumatickou zkušenost z války za nezávislost a zaměřuje se na lidská práva a sociální otázky. "Teď nastal čas přiblížit se veřejnosti, válka je pryč a my se chceme připojit k evropským zemím," řekl Dorino Manzin, vůdce skupiny homosexuálů Iskorak (Krok vpřed), která zorganizovala průvod. "Někteří lidé si myslí, že je příliš brzy. Těm říkám: jestli je brzy teď, tak bude brzy i za deset nebo sto let," řekl. Nikdy nebyl proveden výzkum počtu homosexuálů, ale Manzin odhaduje jeho výši až na 450.000 osob nebo deset procent obyvatel. Mohou sloužit v armádě, nemohou být oddáni ani adoptovat dítě. "Když dlouholetý partner homosexuála umírá v nemocnici, nemůže ho jít ani navštívit, protože není z rodiny. A po smrti vše, co pár vydělal během jejich života, připadne rodině, která se zesnulého s nejvyšší pravděpodobností dříve zřekla," řekl. Většina homosexuálů jako Daniel tak čelí tlaku vyplývajícího ze situace, že vedou dvojí život. Není tedy překvapením, že nikdo ze známých osobností nikdy nevystoupil a neřekl, že je homosexuál... ""Pokud se ví o naší sexuální orientaci, jsme pronásledováni našimi rodinami, v práci, když žádáme o práci. Žijeme ve strachu. Hledáme partnery a zároveň to musíme tajit, jinak riskujeme, že někoho vyprovokujeme a zabije nás," řekl Manzin. V Záhřebu je jeden veřejný gay klub, majitelé ho ale raději nazývají "místem tolerance". Návštěvníci, většinou mladí lidé ve věku dvaceti let, říkají, že to je jediné místo, kde se volně drží za ruce a líbají se na veřejnosti. Psycholožka Mirjana Križmaničová říká, že Chorvaté jsou "primitivní společnost netolerantní k odlišným lidem". "Také církev má velký vliv, protože uznávaní teologové veřejně prohlašují homosexualitu za nemoc,". V sousední Jugoslávii byl sice v roce 1994 zrušen federální zákon ukládající za homosexualitu trest vězení, nicméně gayové nadále nemají žádná zákonná práva. Loňská přehlídka homosexuálů v Bělehradě skončila nechutně, účastníci byli napadeni fotbalovými fanoušky a ultranacionalisty. Desítky jich byly zraněny, zatímco pravoslavný kněz prohlásil homosexualitu za "deviaci, která může být souzena a léčena". V Jugoslávii, která má deset milionů obyvatel, fungují dva gay kluby, jeden v Bělehradě, druhý v poměrně liberální Vojvodině. V Bosně pravděpodobně projde tento měsíc zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace. Přesto homosexualita zůstává tabu. Jedním z důvodů pomalého rozvoje této otázky na Balkáně je, že sociální témata jako práva homosexuálů byla zatlačena do pozadí během etnických válek. Žarko Puhovski, vedoucí chorvatské skupiny Helsinského výboru pro lidská práva, řekl, že byli zavaleni tolika naléhavými problémy během války, že na homosexuály ani nepomysleli "V této době byli lidé zabíjeni, unášeni a vyháněni. Podvědomě jsme problémy homosexuálů za takových podmínek považovali za luxus a příliš na ně nemysleli." "Nyní se sice situace normalizovala, ale budeme jen Balkán a ne Evropa, dokud státní televize bude považovat homosexualitu za deviaci a zabývat se jí až pozdě v noci ve vědeckých pořadech,".