Je to pár dní, co světem prolétla zpráva, že vědci v USA geneticky zmanipulovali vajíčko neplodné ženy a narozené děti mají geny tří lidí: otce, matky a ženy, jejímž genem lékaři vstoupili do přirozeného přírodního procesu. Je to pár dní, co světem prolétla zpráva, že vědci v USA geneticky zmanipulovali vajíčko neplodné ženy a narozené děti mají geny tří lidí: otce, matky a ženy, jejímž genem lékaři vstoupili do přirozeného přírodního procesu. Přiznám se, že jsem přesně nepochopila, o co v tomto případě po odborné stránce šlo, ale jedno je jisté - cílem lékařů bylo vytvořit jedince, kteří nebudou trpět stejnými neduhy jako jejich rodiče. První pocit, který mě po přečtení téhle zprávy v novinách přepadl, bylo jakési neurčité pnutí kolem žaludku. Ludvík Souček ve svém Tušení souvislostí ještě v roce 1978 věřil, že genetické manipulace s lidmi jsou v nedohlednu. Spletl se. Už je to tady - a bez ohledu na to, že většina států jakoukoli genetickou manipulaci s lidmi odmítá. Vědci nastoupili cestu zdokonalování lidí a vcelku reálně si dokážu představit, že za pár let se nějaká Hajnová oprostí od pouhého měření pánví dávkování hormonů a vstoupí do nás geneticky. A ani ne tak do nás, jako do dětí, co se mají teprve narodit. Výsledkem pak budou krásní chlapi s nádhernou pleší a ještě krásnější ženy s bujnou hřívou, útlým pasem a malou nožkou. Je to hezké a má to možná na první pohled i spoustu výhod, například tu, že si z nás už nikdo nebude utahovat nebo na nás čučet jako na Marťany. Určitou nevýhodou by pak ale byl fakt, že už bychom neexistovali. Ani vy, ani já. Zvláštní pocit... Kdysi se začaly geneticky mutovat růže. Jsou dnes krásné, tvarově i barevně dokonalé, ale voní míň. A znám lidi, kterým jejich někdejší vůně chybí.