Komička byla odhodlaná natočit trhákovou stand-up show, která se nebude zabývat trans problematikou. Pak si to rozmyslela – a získala největší cenu komedie.
Je tu efektivita a pak je tu proces, který vedl k tomu, že Sam Nicoresti získala nejprestižnější ocenění v oblasti živé komedie. „Před rokem mě moje přítelkyně požádala o ruku,“ říká Nicoresti o převzetí ceny 10 000 liber minulý víkend. „[Když] jsme se bavili o tom, jak zaplatit svatbu, zažertoval jsem a řekl: ‚Je to snadné, prostě vyhraju Edinburskou cenu za komedii.‘“ Může to být pravda? Je Nicoresti nejen první transgenderovou vítězkou takzvaných Oscarů komedie, ale také první, která dosáhla vítězství silou strategické vůle?
„Je úžasné, co člověk dokáže,“ usmívá se tři dny po svém triumfu, „když si něco zamane.“ A přesně to Nicoresti v posledních 12 měsících dokázala, když obrátila svou specializovanou kariéru v alternativní komedii, nasměrovala ji ke hvězdné slávě a šlapala plyn na plyn. Její vítězná show Baby Doomer byla zjevně scénou komiksu zaměřeného na široké publikum – navzdory statusu jejího subjektu jako horkého bramboru, životu trans ženy ani jejímu zázemí v levicovém humoru s kolektivem Weirdos. Nicorestiiným předchozím největším hitem byla satirická multimediální show s nezapomenutelným názvem Cancel Anti Wokeflake Snow Culture.
Komička, původem z Birminghamu, opouští Edinburgh ve stavu vyčerpání – a pravděpodobně stále v šoku – když už mluvíme o tom, co děláme. O okamžiku, kdy bylo oznámeno její jméno a potvrzeno její místo v pantheonu bývalých držitelů ceny Perrier (bývalí vítězové: Steve Coogan, The League of Gentlemen, Bridget Christie a mnoho dalších), Nicoresti říká jen to, že „to bylo velmi surrealistické. Okamžitě vás smetou z pódia do novinářského ringu. Nedovolí vám vrátit se k vašim přátelům. Připadalo mi, jako by prezidenta zavraždili a já byla odvezena na složení přísahy.“
Pro případ, že by organizátoři cen naslouchali, navrhuje zlepšení. „Měli by rozhodnout o vítězi hned na začátku. Je divné nechávat to na úplný konec, když jste unavení, vyčerpaní a nemocní. Všichni se vás chtějí na něco zeptat a vy chcete jen spát.“
Brzy bude čas na spánek – i když ne tak brzy, protože londýnské uvedení Baby Doomera se blíží a právě bylo prodlouženo. Diváci se mohou těšit na show plnou vtipů postavenou na jedné velké anekdotě, která vypráví ponižující zážitek v šatně. Komiks tento příběh – o tom, že byla genderově zaměněna, o tom, jak si zkoušela špatně padnoucí šaty – rozvíjí do něčeho fantasticky fraškovitého, aniž by zlehka omílal, co to znamená o životě trans ženy dnes. To je charakteristické: show se zabývá obtížemi své tvůrkyně s začleněním se jako ženy, ale zvolenou analogií pro Nicorestiinu proměnu, nabízenou s velkým nerdovským nadšením, je metamorfóza hobita Sméagola z Pána prstenů v monstrum Gluma. Jinde naráží na nedávný zhroucení komiksu a její návštěvu podpůrné skupiny pro PTSD – to vše s lehkostí, družností a spíše radostnou sebekritikou než sebelítostí.
Jak moc si Nicoresti uvědomovala, že poprvé dělá nespecializovanou, davově atraktivní stand-up show? „Letos jsme přišli silní,“ přiznává, „se snem a cílem. V předchozích letech jsem se soustředila na umění a chtěla jsem jen vytvořit něco hloupého. Ale okrajové dílo je teď tak drahé, že nedává smysl zveřejňovat díla, která ještě nejsou hotová.“ Zjizvila ji také zkušenost s Wokeflake z roku 2022, jehož název a koncept přitahovaly pozornost kritiků, ale na úrovni, na kterou show, tehdy teprve rozpracovaná, nebyla zcela připravená. Nicoresti říká: „Nebyla jsem připravená udělat tu chybu znovu.“
Pro Baby Doomer sestavila kreativní tým, jehož součástí byl i režisérský debutant (a dlouholetý promotér komedie) David Hardcastle, a předtím, než se show objevila na okraji, ji odehrála téměř 30krát. „Ke každé show obvykle přistupuji s konceptem, ať už je o snech, mimozemšťanech nebo čemkoli jiném. A i tuto show jsem vnímala jako koncept, ale koncept byl v tom, že dělám ‚hodinku stand-upu‘“ – na rozdíl od skečů, postav nebo multimediální tvorby, které se dříve věnovala. Všechny vystoupení Baby Doomer prošla před zařazením do show přísným testováním, jako pěti- nebo desetiminutové sety v komediálních klubech.
To je náročný standard, který si musíte stanovit, zvláště pokud děláte show na téma, které je osobně i politicky citlivé. Nicoresti mi říká, že v Baby Doomer zamýšlela gender vůbec neřešit. Poprvé se přiznala jako transgender v procesu tvorby Wokeflake – a během měsíců a let jejího divadelního života tato show dokumentovala rané, nejisté fáze její transformace. „Takže když jsem přešel k dalšímu představení, pravidlo, které jsem si stanovil, bylo: Vůbec se o tom nezmíním. Selhal jsem! Vlastně celé tohle představení je monumentální propadák!“
Bylo to dubnové rozhodnutí Nejvyššího soudu, které uvedlo, že právní definice ženy nezahrnuje transgender ženy, které vedlo k přehodnocení. „Nechtěla jsem být zaškatulkována. Nechtěla jsem vypadat, jako bych ‚o tom jen mluvila‘. Pak ale padl rozsudek a já si pomyslela: ‚Ale ne, asi je dobré, že o tom mluvíme.‘“ Ale „mluvení o tom“ podléhalo přísným pravidlům. „Jako soukromá osoba jsem naštvaná, rozrušená a vyděšená. Ale jako komička je vtip prvořadý. Nechcete, aby se lidé cítili, jako by jim někdo kázal. Vtip je král.“
Podobně se cítí i ohledně titulků o víkendu, které vítaly první transgender komičku, jež vyhrála edinburskou cenu za komedii. „Je to samozřejmě skvělé,“ říká komička (která jako svou hlavní ambici po získání ceny uvádí „vidět na svých koncertech více queer a trans lidí“). „Ale vidíte, že se děje rámování, které nemáte pod kontrolou. Těmito dvěma seriály jsem se snažila vyjádřit něco o tom, jak může být queer zážitek ve skutečnosti univerzální. A díky tomu jsem si vysloužila určité uznání. Ale část uznání je ‚trans tohle, trans tamto‘. Takže je to trochu ironické.“
Celkově vzato by Nicoresti možná raději byla vnímána jednoduše jako další skvělá komička, která cenu získala. Zeptejte se jí, co inspirovalo její kariéru v komedii, a ona vás pobaví osobními ikonami (Vic a Bob, Bill Hicks, Maria Bamford) a příběhy o tom, jak v dospívání přepisovala komediální vystoupení a rozdělovala je na jednotlivé části („to je pravidlo tří, to je zpětné volání“). Během studia na Univerzitě v Sheffieldu našla svůj kmen mezi alternativními komiksy, obklopujícími interprety jako John Kearns a The Delightful Sausage. „Narazila jsem na lidi, kteří dělali divné věci, a uvědomila jsem si, že ráda dělám divné věci,“ říká. „Alternativní komedie mi jde plně do morku kostí. Je spíše blízká divadlu a filmu, snaží se vyjádřit něco, co si možná nedokážete vyjádřit slovy.“
Pro Nicoresti to něco byla její genderová identita. Až když se přiznala jako transgender, cítila se schopná pořádně zkusit sólový stand-up. „Je opravdu těžké být stand-upem na pódiu, když nevíte, o co jde,“ uvědomuje si nyní. „Protože publikum to na vás vycítí, že něco skrýváte nebo nevyjadřujete. Čím otevřenější jsem sama sobě, tím více se dokážu ponořit do sebe a najít zážitky, které jsou vtipné na hlubší úrovni.“
Ne že by sebepoznání usnadňovalo život. Jak naznačuje kniha Baby Doomer, být transgender může být pro Nicoresti alespoň stejně tak cestou jako cílem – a ne takovým bez překážek. S radostí mohu oznámit, že po kvazi-duchovním zážitku popsaném v pořadu, kdy devětkrát prošla kameny Mên-an-Tol v Cornwallu, proslulými svými léčivými vlastnostmi, se cítím dobře. „Od té doby se cítím dobře. Naprosto dobře! Myslím tím, že život je momentálně těžký, ale je těžký pro každého. Volím přístup RD Lainga, je naprosto racionální, abychom se cítili šíleně.“ Ale obecně říká: „Cítím se teď dobře.“
A připravená, po triumfu na komediálních cenách, dobýt svět zábavy útokem? No, jednu věc po druhé. Nejdřív je třeba zorganizovat svatbu. A co se týče komedie, „cyklus je vždycky stejný,“ říká Nicoresti. „V lednu a únoru mám depresi a rozhodnu se, že jsem nejhorší komik na světě. Pak v březnu dostanu záblesk nápadu a jdeme do toho znovu. Možná ten proces teď bude trvat déle, protože po získání ceny budu moci absolvovat turné s touto show. Ale kromě toho – no, nikdy předtím jsem ji nevyhrál, takže nevím, co bude dál.“
