Čas od času se stává, že redaktorům časopisu dochází síly a motivace. Pak dojde na nás pasivní čtenáře. A co s tím? Čas od času se stává, že redaktorům časopisu dochází síly a motivace. Pak dojde na nás pasivní čtenáře. A co s tím? Vlasto, Ve svém článku http://www.transgender.cz/tyden/zamysleni_4.htm jsi narazila na hodně problémů a tak je zkusím vzít po pořádku. Píšeš, že se nikdo nezajímal o placení stránek. Myslím si, že já jsem asi takový průměr v návštěvách na vašich stránkách. Někdy jsou období, kdy se k nim dostanu jednou za měsíc a jindy se dívám třeba každý den. Většinou však díky velkému pracovnímu vytížení se dívám tak jednou za týden nebo za čtrnáct dnů. (Často nestíhám číst věci, které mám povinně do práce.) Není proto divu, že mi mohla utéct zpráva o přechodu na placený server. Byla bych jedna z prvních, kdo by tuto aktivitu podpořil, stejně jako jsem byla jedna z prvních, kteří podpořili registraci domény Transfóra. Píšeš, že lidé nereagují na vaše stránky. Dělala jsem dva roky šéfredaktorku menšího časopisu a za tu dobu se mi nestalo, že bych dostala nějakou přímou reakci - například, že by mi někdo poslal pochvalu nebo naopak kritiku na některé články. Za veškerými reakcemi jsem si musela dojet za čtenáři a pak jsem teprve získala zpětnou reakci. U velkých časopisů samozřejmě dostávají více reakcí do redakce, protože je čte více lidí. Přesto nelze na základě těchto reakcí hodnotit časopis (ne každý hned sedne k tužce a papíru) a pokud chce mít redakce jasno, tak většinou dělá průzkum anketou na vybraném vzorku čtenářů. Věřím tomu, že když se potkáváš s lidmi osobně, získáváš od nich spoustu reakcí. Píšeš, že nikdo nekliká na hodnocení článků. Přiznám se, že to nedělám ani já. Asi proto, že jsem nevěděla proč bych měla. Nepovažovala jsem to za tolik důležité jako Ty. Možná by (nejen) v tomto případě byla lepší pozitivní motivace než ironické urážení. Alespoň to se mi osvědčilo (nejen u mých dětí). Pasáži o brečení a utiskování vůbec nerozumím. Stejně tak nerozumím tomu proč jsi do tohoto kontextu zařadila srovnání tolerance u nás s tolerancí v Holandsku a USA. (Holandsko osobně neznám, ale USA jsem si prožila velmi dobře.) Chápu, že čas od času přichází krize - jak redakční tak osobní. Pokud je redakce velká nevadí, že vypadne jeden člověk. Když je redakce malá, je to problém, který může skončit i úplným zánikem časopisu (viz nedávné ukončení velmi dobrého časopisu Do gatěk). Mě se v těchto momentech vždy vyplatilo udělat si bilanci - co od dané věci očekávám a kam směřuji. (Je mým cílem vytvořit časopis po TG komunitu a odstávat od čtenářů reakce nebo je mým cílem vytvořit časopis, který bude sloužit jako informační zdroj TG komunitu a širokou veřejnost?) Dobré je, pokud člověk píše článek v pohnutí mysli, nechat si ho chvilku odležet nebo ho poslat někomu nezaujatému, aby ho posoudil (zkorigoval tón a odstranil vulgarismy). Všichni, co se okolo www.transgender.cz točíte děláte neuvěřitelnou práci a já vám moc fandím. Dnes už vím, že je pro vás podstatné klikat na hodnocení. Ale asi nebudu trávit hodiny na chatu a v návštěvní knize. Na to bohužel nemám čas. A moje hodnocení Tvého článku o lenosti? Malá jednička za to, že to někoho (mě určitě) dokázalo vyburcovat. Když ale přičtu styl a vulgarismy vychází mi celková známka 5. Každopádně tato jedna pětka neznamená, že by se s tím mělo praštit. Kristina http://kristina.transforum.cz http://baf.cz/cross e-mail: kristina@transforum.cz PS: Osobně by mi více než hodnocení nebo komentáře vyhovovalo, pokud by podpis u článků byl odkazem na mail autora.