Jednou z charakteristik naší společnosti je také stoupající kriminalita. V této chvíli konkrétně myslím na násilnou trestnou činnost, páchanou na ženách a dětech. V širších souvislostech se na ní nabaluje drogová problematika a kuplířství, přičemž vše dohromady je zastřešeno organisovaným zločinem, který může prorůstat i do složek státní správy a samosprávy a policie. Hlavně v okresech, kde nezaměstnanost dosahuje závratných cifer kolem dvaceti procent, se může kdokoliv s těmito problémy setkat doslova na každém kroku a nemusí ani scházet do temných uliček a zákoutí. Teplice, Ústí, Most, Chomutov, čtyři města severních Čech, jejichž jména evokují myšlenky na bídnou sociální situaci, zástupy šlapek v ulicích a nevěstince s často zahraničním personálem, který pochází třeba z Ukrajiny. Je to lokalita, o které mohu psát, protože její problémy důvěrně znám. Stal se tu také jeden příběh, který by možná stálo za to převyprávět, protože ukazuje nevšímavost naší společnosti a naprostou laxnost policie. Jednou z charakteristik naší společnosti je také stoupající kriminalita. V této chvíli konkrétně myslím na násilnou trestnou činnost, páchanou na ženách a dětech. V širších souvislostech se na ní nabaluje drogová problematika a kuplířství, přičemž vše dohromady je zastřešeno organisovaným zločinem, který může prorůstat i do složek státní správy a samosprávy a policie. Hlavně v okresech, kde nezaměstnanost dosahuje závratných cifer kolem dvaceti procent, se může kdokoliv s těmito problémy setkat doslova na každém kroku a nemusí ani scházet do temných uliček a zákoutí. Teplice, Ústí, Most, Chomutov, čtyři města severních Čech, jejichž jména evokují myšlenky na bídnou sociální situaci, zástupy šlapek v ulicích a nevěstince s často zahraničním personálem, který pochází třeba z Ukrajiny. Je to lokalita, o které mohu psát, protože její problémy důvěrně znám. Stal se tu také jeden příběh, který by možná stálo za to převyprávět, protože ukazuje nevšímavost naší společnosti a naprostou laxnost policie. Hlavní hrdince tohoto příběhu je dnes již hodně přes dvacet let, ale dodnes má problémy s tím co zažila a jizvy na duši ji už nikdo nezacelí. Drobná žena, které by nikdo nehádal její osudy, je uvnitř nešťastnou a labilní bytostí, která se v noci budí, když se jí vracejí sny z jejího dětství. Stále v nich vidí svého nevlastního otce, alkoholika, který se vracíval ráno z flámu. Měl odulý obličej a výraz naprosté tuposti, který byl jen podtrhován jeho supěním a chrapotem, když překračoval práh pokoje své nevlastní dcery. Nejdřív ji jen svlékal. To ji bylo dvanáct let. Osahával a slintal. Ve čtrnácti ji prvně znásilnil. Tvrdil, že je to jen hra, že každá holčička musí poslouchat tatínka. Odporně se přitom smál. Teď ji už navštěvoval skoro každý den. Matka o tom věděla, ale bála se cokoliv udělat. Jen zmínka na jeho adresu a následoval prudký fyzický atak. Z jejich bytu se stávalo bitevní pole, na kterém pravidelně vítězil nevlastní otec, když v opilosti zmlátil svoji manželku téměř do bezvědomí. Pak usedl doprostřed místnosti a s otevřenou láhví piva sledoval televizi. Jeho nevlastní dcera se krčila v koutku a modlila se, aby na ní otčím alespoň tentokrát zapomenul. Tak ubíhaly jednotlivé dny, týdny, měsíce, roky. V neustálém strachu, ve fyzickém týrání a ponižování. Proč tolik nevšímavosti? Proč si učitelé ve škole nevšimli neklamných známek na dívčině těle, které naznačovaly, že není něco v pořádku? Proč nejednali sousedi v domě, kteří byli denně vystaveni opileckému řevu jejího nevlastního otce, říkejme třeba pana Nováka? Každému bylo úplně jedno, co se děje. Nikoho to nevzrušovalo, nikomu to nedělalo problémy. Nikoho ani nezajímalo, že v sousedství žije někdo, kdo potřebuje pomoc. Každý, pečlivě zalezlý ve své ulitě, si hrabal jen na vlastním písečku. Večer zapnul televizi a když jej rušil opilecký virvál pana Nováka, prostě si jen zacpal uši. Pan Novák nikde nepracoval. Měl podivné příjmy od ještě podivnějších kumpánů. A jednoho dne, kdy již jeho nevlastní dceři bylo bezmála osmnáct let, se rozhodl jednat. Věděl, že jej děvče k smrti nenávidí. Bál se toho, co proti němu podnikne jako plnoletá. Ale byl to pragmatický člověk. Se svými kamarády se dohodl a postavil svou nevlastní dceru "na trasu". Nechal ji šlapat a sám ji pásl. Vlastně si tak vylepšoval svoje osobní příjmy. A zase se žilo. Mezi děvčaty na trase se ztratila a pokud by náhodou měla roupy, měl pan otec pevnou ruku, která by ji o ty roupy připravila. Nakonec ji prodal gangu pasáků. Pak přišli i drogy a zdálo se, že děvče, které nikdy nepoznalo lásku domova skončí předávkované drogami někde v příkopě, nebo ji perverzní zákazník znásilní a zabije. Bylo to horší, než jen lze popsat. Nakonec se ale na ušmudlanou šlapku s rozpíchanýma rukama usmálo štěstí. Snad prvně v životě. Odehrálo se něco na způsob filmu Pretty woman, což možná vypadá na normální život příliš slaďácky, ale stalo se to. Dnes jí je 24 let a žije v Německu. Snad je její příběh už u konce... Řada lidí, která dočetla až sem, si asi řekne, že nepíšu nic nového. Takové věci se dějí dennodenně a čas od času o nich slyšíme ve zprávách. Jde ale o to, aby nikdo nezůstával lhostejný. Přitom nejde jen o takovéto případy. O daleko nevinnějších excesech by mohla vykládat celá řada dívek. Přitom většina z nich nikdy nedojde na policii. Snad ze strachu? Ze strachu, jak s nimi budou policisté jednat? Ano, do určité míry to roli hraje. A pokud již jde o vážnější případy kuplířství a jiné trestné činnosti, řekl jsem již v úvodu, že alespoň někde a někdy dochází k jeho prorůstání do sfér policie. Vlastně pak schází zájem na skutečném potírání této trestné činnosti. Nejde o přísnější zákony, ale o to donutit všechny, aby se podle těchto zákonů chovali. S tím souvisí korupce a další problémy. Základním aspektem je však nezaměstnanost, která je motorem k trestné činnosti. Je tedy třeba na jedné straně provádět důslednou represi, ale na straně druhé je třeba likvidovat nezaměstnanost jako podhoubí, ze kterého trestná činnost vzniká. Je třeba postupovat nesmlouvavě a nediskutovat. Bez ohledu na peníze a dlouhé prsty. Je to práce pro skutečně poctivé, čestné a pravé policisty, kterých je jistě celá řada, kterým ale dělají ostudu někteří jejich kolegové, kteří se neštítí trestné činnosti.