V pátek 22.3.2013 proběhla v Roxy/NODe zajímavá debata moderovaná ostřílenou dvojicí z pořadu Kvér z radia Wave. Osobně mě téma Travesti příliš nezajímá, ať už pohledu trans komunity nebo jako umělecký žánr. Zvědavost, co nového přinesou travesti umělkyně, když končí jeden z „legendárních“ klubů, mě nenechala chladnou.

„Vědecký“ začátek si vzal na starosti Zdenek Sloboda a mně se vybavil rok 1998, když jsem seděla nad prvními trans stránkami a dávala dohromady všemožné trans „odnože“. Nešlo opomenout ani Drag Queen mající převlékání do dámských šatů jako způsob svého uměleckého vyjádření.

Ostatně ani já jsem neunikla několika návštěvám. Mezi prvními umělkyněmi zazněl hlas jedné, kterou jsem nejspíš viděla v roce 99 v dnes již zaniklém Aqua clubu 2000. Pak jsem párkrát šla do klubu U Střelce, po povodni přejmenovaném na Tingl Tangl, jehož konec vyvolal právě tuto debatu. Tolik moje vlastní historická exkurse provázející většinu vyprávění přítomných.

Pokud někdo odchází, je trocha nostalgie a vzpomínání na místě. Čtveřice diskutujících to vzala v některých případech více než od podlahy. Tak jsem se mohla dozvědět, kdy začali legendární Screamers či Banánová Halina.

Na konci historické exkurse začalo poněkud přituhovat. Tak už to v těchto kruzích prostě chodí. Pokud se mi něco nelíbí, tak jsem natolik hlasitá, abych to dala všem kolem na srozuměnou. Posluchačské fórum, až na pár výjimek nejevící trans známky, si muselo vyslechnout jednotlivá bebíčka. Nejpalčivější problém nakonec vykrystalizoval v „kažení cen za vystoupení“ doprovázené neúctou mladých „levnot“ (koupí si paruku za 150 a jde dělat umění) ke starým matadorům.

Toto rýpnutí nakonec odstartovalo zajímavou závěrečnou část, přesně jak se na tyto umělkyně sluší a patří. V mezihře zapadlo jejich zdůraznění, že „ony“ v dámském doma neběhají a nedělá jim to žádné potěšení, přesto slovo „transka“ bylo nejčastěji znějícím označením.

Poté se milé dámy pustily na poněkud tenký led, když začaly řešit, zda může travesti dělat transsexuální žena po operaci. Dokonce to byl důvod konce jednoho souboru, protože jeho šéfka nesouhlasila s pokračováním jedné „ženy“. Po nostalgickém závanu minulého tisíciletí přišla stejně zatuchlá netolerance od gayů sedících na jevišti.

Na jedné straně mají být transky tváří GLBT komunity a na druhé jimi pohrdají jako parukou za 150 Kč. Pokud tedy pod označením transka nemyslely sebe a tváří měly být fotky z Pride, kde mají na hlavě dvoumetrové koše s ovocem.

Pokud z těchto vět zazní trocha potměšilé netolerance, může za to věta, kterou by si měla její autorka nechat zarámovat. Označení transsexuálních žen po operaci za „státem uznané ženy“, které vlastně nikdy ženami nebudou, odráží GL pohled, jež jsem postřehla i u většinou tolerantnějších žen.

Chceme toleranci, kterou sami nemáme.