Skupinka dobrodruhů vypáčí dveře a pod pláštíkem noci se vetře do liduprázdné místnosti. Stojí tady akorát truhla a postel. Je to tu cítit kořením, ne zatuchlinou jako všude jinde v pevnosti. Trpaslík Borondil se rovnou žene prohledávat postel. A jaké je jeho překvapení, když pod ní najde uzlík dámského prádla! Skupinka dobrodruhů vypáčí dveře a pod pláštíkem noci se vetře do liduprázdné místnosti. Stojí tady akorát truhla a postel. Je to tu cítit kořením, ne zatuchlinou jako všude jinde v pevnosti. Trpaslík Borondil se rovnou žene prohledávat postel. A jaké je jeho překvapení, když pod ní najde uzlík dámského prádla! "To patří kuchaři," řekne jedna z postav. Moje překvapení bylo snad ještě větší než Borondilovo. Nejdřív mě napadlo, že to tam snad nechala dámská návštěva. Pak jsem ovšem zjistil, že kuchař měl milostný poměr s dalším obyvatelem pevnosti. To by mě v životě nenapadlo, že v téměř pět let staré německé hře Stíny nad Rivou (Shadows over Riva z trilogie Realms of Arcania) se objeví kuchař převlékající se do dámských šatů a mající poměr s jiným mužem. A to ještě nebylo všechno! Ukázalo se dále, že jeden z měšťanů je hermafrodit a má milostný poměr s jiným měšťaněm! A pokud se nějaký z Riverských mladíků zalíbil soudci, nechal ho zavřít do vězení, aby s ním tak mohl v klidu provádět milostné hrátky. Nakonec jsem zjistil, že se v Rivě ani snad heterosexuální styky nepraktikují (až na malé vyjímky). Nicméně jsem se v této hře dostal do situace, ze které se nemůžu vymotat, takže pokud se mi to v nejbližší době nepodaří, asi ji smažu z počítače. V budoucnu se k ní však jistě vrátím, protože pokud se mi bude chtít obcházet všechny měšťany, možná jednou narazím na onu "překrásnou hermafroditní bytost". Na rozdíl od některých jiných lidí, já nemůžu říct proti počítačovým hrám jediné slovo. Čas od času stále propadám tomu nádhernému hernímu šílenství, a zvláště v dobách zlých rád procházím zvláštní místa, obvykle netknutá moderní technikou, v lesklém brnění a snažím se vysvobodit princeznu ze spárů zlého čaroděje. Je to takový příjemný útěk od reality. No a když už se zdá, že nemám co hrát, navštívím buď staré dobré kamarády, a nebo si koupím něco levného nebo staršího. A tak jsem narazil na CD i s časopisem, kde se psalo mimo jiné i o Stupid Invaders - ztřeštěné ufounské adventuře. "Zelená postavička jménem Candy sice chce představovat v celé skupině ženskou bytost, jejím pohlavím si ale není nikdo jistý, natož on/ona/ono." Jak lze odvodit už z názvu, hrdiny je několik (celkem 5) bláznivých mimozemských individuí, kteří jednoho krásného dne havarují na Zemi. Je prý to velká legrace tahle hra a je dokonce i česky otitulkovaná. Sám jsem ještě neměl tu čest si ji zahrát, ale asi to bude stát za to už jenom kvůli Candy. Tím je ovšem výčet her, kde jsem narazil na TG problematiku, ukončen (aspoň pokud mě paměť neklame). I tyhle dvě však stojí určitě za to. Radši toho psaní už dneska nechám - musím totiž ještě dorazit pár pirátů.