Už dlouho jsem nespecifikoval a neupřesnil směr, kterým se ubírám, dlouho jsem nedefinoval, co chci. Zdá se, že se o naší komunitě za toho tři čtvrtě roku, co funguje časopis, ledaskdo dozvěděl. Samozřejmě, že to byla zásluha hlavně médií a podniků, kde vystupovali lidé na travesty show. Těm je potřeba poděkovat nejvíce, za to, že nesli svou kůži na trh. Rád to hodnotím jako dobrý začátek, ale musíme chtít a dělat víc. Jestliže transvestité jako celek - navzdory své roztříštěnosti - se chtějí opravdu pohybovat po ulicích ve svých oblíbených šatech, kožíšcích, nebo krátkých sukních a botech na podpatku, budeme muset změnit jednu drobnost:
Když totiž někdo z „normální a zdravé" společnosti uvidí muže v ženských hadrech, buď to - v lepším případě - bere jako recesi a „pobaví" se, a nebo to ignoruje stejně, jako jiné nepřístojné věci. Funguje zde jakýsi Pavlovův reflex, kdy lidem okamžitě bleská hlavou - hele, ten je nějakej divnej.
Je potřeba změnit tohle myšlení lidí. Je třeba, aby takto uvažovalo méně a méně lidí. Jak toho ale docílit? Nic nepůjde samo, a nic nepůjde ve skrytu. Budeme muset, a bude to muset být někdo z nás, někdo konkrétní, vytvořit styl, který bude přesně o tom, o čem jsme se tu celou dobu bavili, a přitom bude natolik dobrý a propracovaný, že se nebude stydět vzít si jej na sebe mezi lidi. Mezi ty „normální", kteří ho znají jako „spořádaného" a teď budou muset čelit jeho zdánlivé proměně.
Znamená to několik věcí: Vedle klasických převlečení za ženu vnikne ještě něco, něco nového a malinko jiného. Nový styl dámského vzhledu, který je vhodný pro muže. Snad každý, kdo si zkusil vypadat jako žena, narazil na pár maličkostí, kvůli kterým to prostě „nebylo ono". Štěstí mají ti muži, kteří mají natolik ženské rysy, že okolí opravdu nemá nejmenší pochybnosti, když se „hodí do gala". My ostatní budeme muset najít a posléze akceptovat nový styl líčení a oblékání ženských věcí.
Hledání tohoto stylu, pořádáním módních přehlídek a umísťování jejich výsledků na Net - tím se budeme zabývat celý tento rok na stránkách časopisu „Do Gatěk". Na pomoc jsem si tentokrát vzal dvě vizážistky a jednu kostýmní návrhářku. Uvidíme, co se podaří dát dohromady z prostředků, které nám společnost nabízí.
A v momentě, kdy budeme stejně uznáni, jako třeba Hippies nebo Punk, popřípadě jako módní a životní styl Goth, budu spokojený. Obleču si punčocháče, obtažené tričko a krátké šatky na ramínka, a v botech na podpatku pojedu navštívit příbuzné v Praze. Můžeme si tam dát v osm pod ocasem sraz.