Pro většinu lidí evokuje Den otců kravaty, zahradní grilování a sentimentální kartičky se slovem „Táta“. Pro mnohé transgender ženy – zvláště ty, které právě procházejí tranzicí nebo jsou od rodiny odcizené – však tento svátek působí spíše prázdně. Není bolestivý stejným způsobem jako Den matek, ale je matoucí: připomíná nám nejen muže, kteří nás vychovali, ale i muže, jimiž jsme podle očekávání měly být.

DEN STVOŘENÝ PRO NĚKOHO, KÝM NEJSI – NEBO JSI BÝVALA

Když jsme vyrůstaly, byly jsme vedeny k tomu, abychom Den otců chápaly jako roli, do níž jednou dorosteme: jako neochvějného živitele rodiny, disciplinátora, emočně vzdálenou autoritu, která to s námi myslí dobře, ale moc toho neřekne. Pokud jste trans dívka vychovávaná jako chlapec, nebyl svátek jen o vašem otci – byl o tom, kým se z vás mělo stát.

Když začnete s tranzicí, stane se z Dne otců uzel svázaný z mnoha významů. Možná máte děti, které vám stále říkají „táta“, i když dnes v jejich očích vystupujete spíše jako máma – nebo něco fluidnějšího a složitějšího. Anebo jste bezdětná, ale příbuzní vás dál považují za „hlavu rodiny“, přestože jste jim jasně řekla, že nejste muž.

A pak je tu způsob, jak vás v ten den vnímají cizí lidé: „Všechno nejlepší ke Dni otců!“ slyšíte u pokladny či u benzínky – možná si všimli hlubšího hlasu, výšky nebo let vryté do tváře. Usmějete se a kývnete, příliš unavená na vysvětlování, že ta gratulace nedopadá tak, jak si myslí.

DUCH „TÁTY“ A ŽIVOTY, KTERÉ JSME PROŽILY

Pro některé trans ženy role „táty“ stále přetrvává – a ne vždy negativně.

Jsou transgender ženy, které jsou milujícími a přítomnými rodiči svých dětí. Některé si ponechávají oslovení „táta“ nebo používají gender‑neutrální výraz. Pro ně je Den otců hlavně o přítomnosti, nikoli o výkonu.

Přesto i v těchto podpůrných případech cítí mnohé dualitu: jsou oslavovány za roli, která neodráží jejich vnitřní pravdu, ale kterou léta poctivě žily. Přebalovaly, chodily na školní besídky, ponocovaly kvůli projektům. Nic z toho nezmizí, když vyjdete s pravdou ven – jen se to promění.

PRO TY, KDO NEMAJÍ OTCE

Na druhé straně jsou ti z nás, jejichž otcové jsou vzdálení, zemřelí nebo nikdy opravdu nepřišli.

Mnoho trans lidí zažívá napjaté či přerušené vztahy s otci. Pro některé byl coming out zlomovým bodem, pro jiné byl vztah chladný už dřív. Den otců pak připomíná to, co jsme nikdy neměly.

A přesto často nacházíme otcovství v jiných formách: mentory, zvolenou rodinu, queer starší či platonické postavy, které vstoupí a řeknou věci, které jsme nikdy neslyšely:

„Jsem na tebe hrdý.“

„Jsi dost dobrá.“

„Nemusíš být silná pořád.“

KDYŽ JSI TRANS ŽENA S DĚTMI

Jedním z nejméně probíraných témat je zkušenost trans žen, které jsou zároveň rodiči, zejména těch, které měly děti před tranzicí. Některé si ponechají titul „táta“, jiné volí jiná oslovení nebo žádné. Záleží na věku dětí v době coming outu, na podpoře druhého rodiče i na reakci okolí. Děti jsou často adaptabilní a láska je pro ně důležitější než slovník. To ale nebrání společnosti zírat, když přijdete na školní „otcovskou snídani“ v květované halence a podpatcích.

ROLE VYVOLENÉ RODINY

Pro trans lidi, kteří jsou odcizení od biologické rodiny, může vyvolená rodina změnit vše. Můžete zavolat mentorovi a poděkovat, můžete oslavit přítele, který vás kdysi ubytoval, nebo se sejdete s queer sourozenci a společně přetvoříte rituály lásky a uznání. Není třeba cishetero nukleární rodiny, abyste si zasloužily oslavu.

NAJÍT MÍR S VLASTNÍ MINULOSTÍ

Den otců často vyplavuje vzpomínky nikoli na otcovství, ale na to, jak jsme byly vychovávány pod tlakem konformity. Vzpomínáte na nucené sportovní zápasy, na účesy, které jste nesnášela, a na otcovo škubnutí, když jste „příliš snadno“ plakaly. Někdy vás táta miloval, jen nevěděl jak. Jindy miloval podmíněně. A někdy nemiloval vůbec. Ať je váš vztah jakýkoli, nejste v těchto emocích samy.

CO SE Z TOHO DNE MŮŽE STÁT

Pro trans ženy může být Den otců příležitostí k reclaimu:

- převzít zpět svůj příběh,

- znovu si definovat roli v životě dětí,

- dát prostor truchlení za otce, kterého jsme neměly,

- projevit soucit k verzi sebe sama, která kdysi nosila nálepku „táta“ a dělala, co mohla, i ve tmě.

Možná nikdy nebude sedět dokonale. Nemusí. Může být tím, co z něj uděláte: tichým rozjímáním, radostnou oslavou nebo prostě dalším dnem autenticity. Protože jestli trans ženy něco umí, pak je to přepisovat příběhy. Ať už dnes slavíte, truchlíte, ignorujete, nebo přepisujete Den otců, vězte: vaše zkušenost je platná. Jestli dnešek bolí, můžete ustoupit. Pokud vás pozvedá, smějte se. Pokud mate, dává to smysl. Neexistuje „správný“ způsob, jak se cítit k svátku založenému na rolích, které už s vámi neladí. Ale je síla v pravdě o vaší cestě a v odvaze žít autenticky bez ohledu na kalendář. Pokud tedy dnes slavíte, trpíte, nebo si děláte po svém: vidíme vás. A nejste v tom samy.