Vzhledem k nešťastnému předsudku o „normálnosti" chlapeckého oblékání jsme byli vlastně všichni vystaveni mnoha nepříjemným situacím v dětství, mnohdy nepříjemným natolik, že jsme je raději odsunuli na vedlejší kolej, a jen se utvrdili v tom, že se „to" (oblékat se do holčičího, přeci) dělat opravdu nemá. Z mé obsáhlé korespondence a návštěv několika osobních stránek vyplynulo několik zajímavých příhod, které vám chci tento měsíc předložit... Agnes, Polsko

... Druhou zkušeností se stal výlet s mou přítelkyní, který jsme podnikli do Gorce Mountains před několika lety. Hádejte co! Dělal všechnu mužskou práci, zapalovala oheň, sekala dřevo, vedla nás - zatímco já jsem vařil, zašíval a dělal podobné ženské práce. Přišlo to docela přirozeně - ale když si toho všimla, řekl jsem jí o svých předchozích zkušenostech. Pak jsme byli počasím donuceni k tomu, abychom náš výlet přerušili a vrátili se do Krakowa do dámské společnosti. Byl jsem překvapen, když mne moje přítelkyně představila jako Agnes. Velice vypjatá atmosféra večera nakonec vyústila v hrubou lesbo- party a v ten okamžik mne jednoduše požádala, abych se převlékl do ženského. Měl jsem toho dost. Odešel jsem, a s přítelkyní jsem se nakonec rozešel. Asi dva roky nato jsem se dozvěděl, co se mělo stát, kdybych zůstal. Jeden můj kamarád navštívil stejnou party, jako já, byl podroben „donucené ženskosti (forced feminization*) a další den se vzbudil v místním parku, totálně opitý a v sukni. Nechtěl bych být na jeho místě - nicméně je to otec chlapečka mé bývalé přítelkyně...
(Možná kdekdo z nás touží po podobném probuzení někde v parku. Nebo ne?)

P*, Česká republika

Rok vojny u rakeťáků před 15 lety. O nějakém protahování tehdy nemohla být ani řeč - den začínal úděsným budíčkem a ranní rozcvičkou v ohavných zelených trenýrkách. Ve skříňce s vojenskými hadry jsem měl uvnitř složených maskáčů zarovnané nejhezčí šaty mé manželky a pár fotek, na kterých se mi v mnoha dalších hezkých šatech předvádí. Ty dny byly k nepřečkání. Relativně nejlíp pak bylo na přípravném polním cvičení na střelby v Rusku. Tehdy lampasáci sehnali potřebné hadry na čištění tak, že mimo jiné i jejich manželky přebraly své skříně. V bedně hadry na čištění se daly najít kusy blůziček a protože to bylo v létě a široko daleko nebyla civilizace, posloužil v době osobního volna blízký les k pomazlení s novými, neznámými kousky. Teď se mi chce říct bože, jak hluboko jsem tehdy klesl. Jenže tehdy nebylo vyhnutí a tak asi právě po takovém zážitku se mi celý další život tak líbí.
(Přesně vím, proč jsem nešel na vojnu. No přeci kvůli buzeraci... ;-) )

Terry, Česká republika

O pravém důvodu, proč jsem byl celá ta léta na základní škole šatnář, jsem věděl snad jen já. Mít v ruce ten kus lesklého kovu, který umožňoval přístup k pětadvaceti dívčím bundám a kabátům, to byl pocit, který kazil snad jen fakt, že šatna byla z drátěného pletiva a navíc nešikovně umístěná vedle frekventované chodby od ředitelny ke třídám... A tak jsem byl jednou přistižen drsnou dějepisářkou, jak stojím v šatně a právě sahám na jednu z dívčích bund. Aféra jak Brno, protože si všichni mysleli, že ty bundy prohledávám... Ach jo. (Hlavně, že se vysvětlilo, že nejsem zloděj. Nebo ne?)
Nebo jiný zážitek. U dovolené na Jadranu jsem jednou večer objevil vyhozené černé plavky, samosebou, že dámské. Byly jednodílné a i když dost „jeté" vypadaly skvěle. Problém vyvstal, kam je dát a jak je přenést do stanu, když jsem na sobě měl jen tričko a trenýrky... A tak jsem si je pod tím vším na sebe natáhl. Bohužel se do nich chodil asi kdekdo ulevovat, a tak jsem měl po těle (v zajímavém tvaru) docela solidní vyrážku... Ach jo.
A nakonec jeden povzbudivý zážitek, na který vzpomínám hrozně rád. Jednou jsem se velice blízké kamarádce se vším svěřil. Chvilku jsme se bavili o tom, jak a co, zjišťovala samozřejmě, jestli nejsem homosexuál, a když zjistila, že ne, pozvala mne na oslavu narozenin, kde se slezly skoro celé dvě třídy z naší školy - a já tam přišel v sukni. Bylo to fajn, nikde ani náznak něčeho, co bych později hodnotil jako negativní. A jí se to tak zalíbilo, že potom přesvědčila svého kluka, aby se převlékl do jedněch jejích šatů. A prý mu to bylo hrozně nepříjemné. Chápete to? No já teda ne.
(Je zajímavé, že nejlepší podmínky mají ti, co to vůbec nepotřebují. Můj kamarád má nohu stejně velkou jakou jeho holka. Myslíte si, že si někdy vyzkoušel její boty...?)