Parafráze názvu slavného tranďáckého Almodovarova filmu Vše o mé matce může být prvním, ale rozhodnì ne posledním doporučením k tomu, abyste se na tenhle norský dokument šli podívat (pokud ho ovšem ještě někde stihnete). Parafráze názvu slavného tranďáckého Almodovarova filmu Vše o mé matce může být prvním, ale rozhodnì ne posledním doporučením k tomu, abyste se na tenhle norský dokument šli podívat (pokud ho ovšem ještě někde stihnete). Pětasedmdesátiminutový film vypráví příběh jednoho z nejznámějších norských transvestitů Esbena Benestada očima jeho syna. Na rozdíl od mnoha podobných snímků v nčm ale nejde o problém toho, že se nčjaký muž převléká do ženských šatù, ale spíš se rozebírá právo muže být ženou a právo rodiny to akceptovat nebo odmítnout. Snímek nabízí hluboký vhled do pocitů jednotlivých členů rodiny, jejíž otec půl svého živpota tráví v ženské roli, ale není to náhled nijak vtíravý nebo nemístný, o nějaké skandálnosti ani nemluvì. Otázky, které si hlavní hrdinové ve filmu kladou a na něž hledají odpovědi, vás určitě nenechají chladnými a nejeden/nejedna z vás se určitě přistihnete přitom, že někde hluboko v sobě v duchu diskutujete s nimi. Moje osobní hlubinná diskuse ovšem vyústila v depku, zajímalo by mně proto, jak jste na ten film - pokud jste ho ovšem viděli - reagovali vy.