Cena Polari za první knihu tvrdí, že propaguje práva transsexuálů a jejich hlasy. Ale když jsem viděla nominaci, musela jsem jednat.

Minulý týden jsem stáhla svou nominaci z užšího výběru na cenu Polari za první knihu. Ceny se staly kontroverzními kvůli nominaci irského autora Johna Boynea, známého především díky knize Chlapec v pruhovaném pyžamu, na hlavní cenu za jeho román Země. Čtyři dny před oznámením nominovaných na užší výběr Boyne napsal v Irish Independent, kde oslavoval J. K. Rowlingovou „jako kolegyni z řad žen“ a o ženách, které ji „pranýřovaly“ za její genderový aktivismus, řekl: „Za každým velitelem Waterfordem stojí Serena Joy, připravená přitisknout služebnou k zemi, když ji její manžel znásilňuje.“

Myslím, že takový názor je odporný, ale Boyne si může svobodně vyjádřit jakékoli názory. Nepřijatelné bylo prohlášení ceny Polari, které se zabývalo negativní reakcí a zdůrazňovalo závazek „podporovat práva trans osob a zesilovat jejich hlasy“, ale zároveň obhajovalo Boyneovo zařazení s odůvodněním, že příspěvky jsou posuzovány čistě „na základě řemeslného zpracování a obsahu“ a že „v naší komunitě můžeme někdy zastávat radikálně odlišné postoje k věcným otázkám“.

Po přečtení jsem se okamžitě stáhla, a to po rezignaci porotkyně Nicoly Dinan, která cenu získala loni, a po odstoupení kolegyně z užšího výběru autorky Mae Diansangu. Od té doby se stáhla další porotkyně a nejméně 16 autorů z obou výběrů se omluvilo z posuzování. Nebylo to těžké ani bolestivé rozhodnutí – cítila jsem se zmatená ohledně principů, na kterých je organizace založena, a už jsem nestála o to, abych jí byla oceněna. V minulosti jsem se za svou práci dostala do užšího výběru po boku autorů, s jejichž názory jsem nesouhlasila. Ale v těchto případech jejich postoje nepodkopávaly deklarované hodnoty a politiku ceny. Nejde o rozdílné názory, ale o to, aby se instituce řádně a přesně reprezentovala.

Cena vždy patřila celé LGBTQ+ komunitě, jak dokazují dříve nominované a vítězné práce trans autorů. Proto je rozpor zahrnout do ceny někoho, kdo je trans-exkluzivní (terf je zkratka pro trans-exclusive radical feminist). Cena tvrdí, že „nevylučuje knihy založené na širších názorech autora“. Cena, která se hlásí k oslavě LGBTQ+ inkluze, by si však měla uvědomit, že situaci trans lidí nelze redukovat na debatu, v níž lidé jednoduše zastávají „jiné postoje“ – jsou menšinovou skupinou, která čelí bezprecedentní míře obtěžování a politického antagonismu.

Ne všichni moji kolegové z užšího výběru autorů si zvolili tuto cestu; někteří, ačkoli potvrdili svůj závazek k právům trans, prohlásili, že mají v úmyslu zůstat. Avi Ben-Zeev (jediný nominovaný trans autor) uvedl svou argumentaci takto: „Pokud odejdu, vymažu svůj trans příběh“ a vyjádřil politování nad tím, že „transfobie odklonila diskusi od oslavy LGBTQ+ literatury“, přičemž zdůraznil solidaritu mezi autory na užším seznamu bez ohledu na jejich rozhodnutí.

Takový postoj chápu, ale myslím si, že podkopává kolektivní solidaritu, spíše než aby byl jejím příkladem. Myslím, že v autorech jednajících jako kolektivní blok je značná síla. Obzvláště mě dojal příklad amerických spisovatelů, kteří se loni odhlásili z literárních cen PEN America na protest proti nedostatku kritiky izraelských činů v Gaze ze strany instituce. A pro mě skutečná oslava LGBTQ+ literatury nevzešla z ceny, ale z komunity, která se postavila za odvolané autory. Po našem odstoupení následovala 800členná petice za vyřazení Boynea z užšího seznamu. To se netýká jeho samotného – zjevně trpí v této situaci velkým osobním rozrušením. Opět jde o deklarované cíle organizace.

Samozřejmě jsme byli vystaveni obvyklým nadávkám: Julie Bindel nás označila za „trans Taliban“ a „queer Isis“; kanadský spisovatel Allan Stratton nás obvinil z zastánců „radikalizované“ a „totalitní“ politiky. Někteří obvinili kritiky ze šikany Boynea a ohrožení svobody projevu. My jsme však nepožadovali, aby byly jeho knihy zlikvidovány, a evidentně má a nadále má více než svobodu sdílet jakékoli názory, které se mu líbí, a psát tolik knih, kolik chce.

Boyne od té doby vydal prohlášení, v němž nastínil své názory na práva trans osob a vyzval autory, kteří stáhli své nominace, aby se vrátili do užšího výběru, a napsal, že má „doma police plné ocenění“ a že i když by se nominace nestáhl, požádal by porotu, aby ho do užšího výběru nezařadili. Možná někteří spisovatelé tuto nabídku přijmou. Ale z mého pohledu není Boyneův návrh, protože tento krok se netýká konkrétně jeho – týká se Polari jako instituce.

Kam to bude dál? Letošní ceny stále probíhají a z vyčerpaného okruhu autorů se nějakým způsobem vytvoří „užší výběr“ (PEN America za podobných okolností měl dost rozumu na to, aby svá ocenění zrušil). Polari také uvedla, že „provede kompletní revizi procesů udělování cen“, aby se vyhnula „bolesti a hněvu“ způsobeným letošními cenami. Zajímalo by mě, jak to bude vypadat. Prozkoumat veřejná prohlášení všech autorů, aby se zajistilo, že nepadlo nic urážlivého? Mohu jen doufat, že jakékoli zavedené procesy budou dostatečné k zajištění důvěry queer autorů, kteří se ocitli v situaci, kdy museli čelit zneužívání a nepřátelství za zaujatí veřejného postoje.

Myslím si ale, že hlavně – s Boyneovou nominací, nebo bez ní – si Polari musí ujasnit, čím chce být. Pokud chce být cenou, která zahrnuje trans-exkluzivní názory a autory, může to udělat a musí akceptovat, že velké části komunity to budou považovat za neúnosné a odpojí se od toho.

Mám podezření, že tato neochota k závazkům je právě proto. Jak ukázala reakce na tento bojkot, vlna veřejné podpory stojí za těmi, kdo podporují celou komunitu LGBTQ+. V jednu chvíli si to zřejmě uvědomovala i Polari: Sama Bindel poznamenala, že v roce 2021, poté, co „transvlak přijel do města“, jí organizátoři řekli, že její přítomnost na akci způsobí „velký odpor“. Polari se ocitá na další křižovatce a je vyzývána, aby nám řekla, o jakou organizaci se jedná a kde skutečně stojí. Možná se mosty znovu postaví a komunita se vrátí, nebo se vydáme a postavíme něco jiného.