Možná jste zaznamenaly na tomto serveru moje řádky o terapii pana doktora Riegra. Na zmiňovaný článeček jsem dostala několikero rozporuplných reakcí, a to mě donutilo trochu víc se zamyslet nad tím, co od takové terapie našinec čeká. Možná jste zaznamenaly na tomto serveru moje řádky o terapii pana doktora Riegra. Na zmiňovaný článeček jsem dostala několikero rozporuplných reakcí, a to mě donutilo trochu víc se zamyslet nad tím, co od takové terapie našinec čeká. Chci zde předeslat, že nebylo účelem článku nějak snižovat autoritu lékaře, nebo proboha odradit některé potenciální pacientky. Smyslem článku mělo být vyjevení průběhu jedné terapie očima jedné z nás. Kladné i záporné ohlasy mě donutily trochu (dost) přemýšlet a výsledkem je, že podle mě mají pravdu obě strany. Jak holky co se mnou souhlasí, tak ty opačné. Abych to ještě víc zamotala, nakonec i pan doktor dělá co může a musí. Klíč je v tom, že záleží na úhlu pohledu. Na jedné straně je Tereza a další holky, které už mají po operaci, rodina je podporuje, a jejich spolupracovníci a kamarádi je berou. Tihle lidé, a já jim neomaleně závidím, jsou na své cestě za svým JÁ už velký kus přede mnou a od lékaře vyžadují poradu v dolaďování dílčích problémů (tím nechci nic snižovat). Protipólem tohohle jsou ale holky jako já, které mají za sebou pěkný kus sebepoznávání a mnoho let si myslely o sobě coby o transvestitovi, který se čas od času vydá někam v sukni a mejkapu a je mu fajn mezi svými. Posledních mnoho měsíců ale mi toto tak nějak přestává stačit a to moje "holčičení" mi přerůstá přez hlavu. Jsem v kontaktu s holkama na hormonech a zjišťuji, že je mi ženská role v životě tak nějak bližší a možná i předurčená. To MOŽNÁ, to je právě ten zmatek v hlavě, který si po třech desítkách let života v mužském těle, nemůžu nějak srovnat. Proto jsem se na radu kamarádek vydala na cestu, stát se sama sebou a objednala jsem se k Mudr.Fifkové. Veškerou pravdu o sobě jsem přestala tajit před svými blízkými a musím přiznat, že mě moc kladně nepřijali. Možná jde o fyzický odpor, možná o neinformovanost, ale přestože dělám co můžu, manželka je blízko rozchodu a je připravena mě připravit i o syna. Tohle je téma, které jsem chtěla s rodinným terapeutem probrat a snad i dočkat se nějakých rad nebo doporučení. Bohužel. A že dostanu odpověď jen na vyslovené otázky?? Jistě, ale pokud se váš terapeut tváří poněkud podivně na to, že z vyprávěné historky vyplyne, že chodím veřejně v dámských šatech, navíc mi dá velmi jasně najevo, že na něho v žádném případě nepůsobím jako žena, měly byste chuť dál rozkrývat své nitro? Já se cítila tak trochu zklamaná, ponížená a vůbec nepochopená. Ale třeba budete Vy mít víc štěstí. Přeju Vám ho z celého srdíčka. Já tam byla asi omylem a nebo moc brzo….. Nevím…….