Ve tvářích pamětníků minulého režimu tento nadpis vyvolá úsměv nebo křeč v žaludku. V mém případě je to spíše úsměv nad tupostí "pracující" třídy, která si naivně myslela a myslí, že to mohlo fungovat. Ve tvářích pamětníků minulého režimu tento nadpis vyvolá úsměv nebo křeč v žaludku. V mém případě je to spíše úsměv nad tupostí "pracující" třídy, která si naivně myslela a myslí, že to mohlo fungovat. Zážitek jednoho letního večera změnil můj usměv v podivný škleb. Seděly jsme s kamarádkou na lavičce v parku. Blížila se půl noc a mi klábosily. Naší pozornost upoutala červená felicie a hlasitý hovor, který vedla posádka auta. Nejprve jsem se domnívala, že jsou to Policisté v civilu a zastavili řidiče pro nějaký dopravní přestupek. Silnice nad námi byla slepá a v tuto noční dobu ne zrovna frekventovaná. V té první části, jak jsme se za chvíli přesvědčily, jsem měla pravdu. Opravdu to byli Policisté. Místo jejich slušivých uniforem jsem přes rameno zahlédla ranaře v civilu. Hovor pokračoval a mi jsme je přestaly vnímat. Po chvilce se za námi rozsvítila baterka a jeden se oddělil od skupinky, která stála za keřem, lemujícím parčík. "Co tu děláte," pronesl po té co si nás obě prohlédl. Prohlídka mé maličkosti by pravda poněkud delší. "Nic. Jen si tu povídáme," odvětila jsem mu. Vypadalo to, že jej odpověď uspokojila a vrátil se ke skupince. Netrvalo dlouho a k naší lavičce se přesunula celá skupinka 3 ranařů. "Kriminální služba," zamumlal jeden z nich, "doklady." Vyrazila jsem nalehko. V kabelce jsem našla pouze mobil, klíče od baráku, kapesník a další věci, která každá žena potřebuje (a transka obzvlášť). "Nemám," zněla moje odpověď. A tím to celé začalo. Tady je pouze zkrácený záznam našeho dalšího rozhovoru tak jak si jej pamatuji. P: Jak to, že nemáte doklady ? V: Zapomněla jsem si je doma. P: Kde to je ? V: Uvedla jsem ulici kde bydlím. P: To je pěkně daleko. Víte rodné číslo ? V: 'Zřejmě mě považoval za nesvéprávnou osobu, která si nepamatuje svoje rod. číslo. Nadiktovala jsem mu jej hned po té co našel tužku. K rodnému číslu jsem musela přidat i stručný životopis. Nechápu proč.' P: Pohlaví muž nebo žena V: Bez mrknutí oka jsem řekla muž. 'To jej poněkud vykolejilo.' P: Vystupujete někde ? V: Ne. P: A co to je ? 'Ukázal na moje oblečení.' V: Jsem transvestita. P: Aha a budete s tím něco dělat ? 'Touto větou mě už začala konverzace štvát. Naštěstí se chýlila ke konci a já neměla občanku. Jinak bych asi reagovala jinak.' V: Ne. Mě to takhle vyhovuje. Děje se něco ? P: To je běžná kontrola. Množí se nám tu v ulici krádeže. P: 'Další kolega přišel nazpátek s databankou.' P: Vy si tu povídáte jako holky ? V: Jo. P: Nashledanou. Následovalo ticho. Co k tomu dodat ?