Glosa o mobilním telefonu, osobním autu a lidském právu
Jednou jsem kamsi přijel svým autem - polským Fiatem, "Maluchem", snad nejmenším autem, jaké tu můžete vidět. Neměl jsem to dělat, protože část společnosti mne odmítla jenom proto, že takovým autem se prostě nejezdí. Jeden ze zákazníků firmy, pro kterou jsem pracoval, dokonce s námi odmítnul vést jednání, když jsme přijeli v "obyčejném" Favoritu. (Nová Felicia to nakonec o týden později napravila.) A na druhou stranu jsem se bavil s lidmi, kteří jezdí jenom Trabantem, nebo jenom Fiatem či Škodovkou, a nikdy by se nebavili s někým, kdo přijede v BMW.
Chci jenom říct, že nám schází to nejdůležitější pro lidské soužití: tolerance. Když někdo nepřežije fakt, že mám čtrnáctipalcový monitor, polského Fiata, mobil Paegas, bydlím v paneláku a nakupuji v diskontu, nemohu po něm rozhodně chtít, aby mne toleroval v sukni, na vysokých podpatcích a zahaleného do kožíšku. I tak se mi může stát, že mne jednou fyzicky napadne prostě jenom za to, že do vozíčku při nákupu strkám desetikorunu, zatímco on tam dává dvacku.