Film Haddi režiséra Akshata Ajay Sharmy je neobyčejně silné a zároveň znepokojivé dílo, které diváka vtáhne do světa vnitřního zápasu i vnějšího tlaku transgender ženy Žezly (v podání Nawazuddina Siddiquiho).

Hlavní postava žije ve dvou světech: v téma osobním, kde se snaží vyrovnat se svou identitou po dokončené tranzici, a v profesionálním, kde bojuje o uznání a respekt jako herečka. Film odhaluje, jak křehká může být hranice mezi sebepřijetím a společenskými předsudky, když Žezla čelí neustálým spíš nenápadným, ale vyčerpávajícím formám diskriminace. Některé scény (například návštěva nemocnice či konfrontace s rodinou) ukazují, že i “běžné” každodenní situace mohou pro trans ženu představovat těžkou psychickou zkoušku.

Nawazuddin Siddiqui podává jeden ze svých nejpropracovanějších výkonů. Nejde o „převlek“ či karikaturu – Siddiqui v každém okamžiku ztělesňuje jemnost, zranitelnost, ale i neochvějnou odhodlanost své hrdinky. Jeho tělesná řeč, tiché momenty introspekce i bolestné výbuchy hněvu mají autenticitu, která donese diváka až k prahu emocí, jež si jen málokteré indické filmové drama odváží prozkoumat.

Vedlejší postavy – agentka, která Žezle pomáhá prosadit se v divadle, nebo stárnoucí matka, která nikdy plně nepřijala její změnu – jsou vykresleny tak, aby divák viděl, jak se různá očekávání a kulturně zakořeněné normy střetávají s touhou po svobodě. Každá interakce přináší další vrstvu porozumění i napětí.

Sharma volí striktně realistický přístup: mírně drsný šerosvit, artové záběry i pozorné detailní střihy umocňují pocit, že jsme svědky skutečného života. Kameraman často zůstává těsně za zády Žezly, což v divákovi vyvolává jakousi klaustrofobii – přesně tak, jak se cítí trans člověk, který je neustále sledován či hodnotěn. Použití ambientní hudby a tichých pasáží dává silněji vyniknout okamžikům, kdy Žezla prožívá vnitřní pád či naopak vzepětí odvahy.

Občasný narativní nesourodý rytmus – střih mezi flashbackem na přijetí rodinou a současným bojem ve společnosti – může některé diváky dezorientovat. Také několik vedlejších linií (zejména vztah s partnerem) by si zasloužilo hlubší rozvinutí.

„Haddi“ je silné, potřebné a nezapomenutelné dílo, které odkrývá složitost tranzice s nekompromisní upřímností. Díky výkonu Nawazuddina Siddiquiho a režijní odvaze Saharmy jde o jeden z nejzásadnějších indických queer filmů posledních let, který otevírá diskuzi o tom, co skutečně znamená svoboda volby vlastní identity.