Společnost je stále tolerantnější a učíme se respektovat menšiny a jejich cítění. Trnem v oku církve je homosexuální láska a častým argumentem bývá nepřirozenost této alternativy života a její nepřítomnost v přírodě. Jak je tomu ale doopravdy? Společnost je stále tolerantnější a učíme se respektovat menšiny a jejich cítění. Trnem v oku církve je homosexuální láska a častým argumentem bývá nepřirozenost této alternativy života a její nepřítomnost v přírodě. Jak je tomu ale doopravdy? Ještě před pár lety si etologové i zoologové mysleli, že homosexuální vztahy mezi zvířaty, ať už se jedná o dvoření, různé sexuální praktiky až po vytvoření trvalého monogamního svazku, jsou anomáliemi, navíc vzácnými. Dnes však tito odborníci mění názor: jak prokazují stále četnější výzkumy, je homosexuální chování mezi faunou velice rozšířené. U některých druhů je lze považovat přímo za normu. Po staletí vědci nevěnovali zvířecí homosexualitě pozornost ze strachu, aby nebyli sami považováni za homosexuály. Teprve, když XXIV. mezinárodní etologická konference dne 1.srpna 1995 slavnostně prohlásila zvířecí homosexualitu za legitimní obor výzkumu, začala se situace měnit. Homosexualita kvete mezi lvy, opicemi, žirafami, delfíny a mnohými dalšími druhy. "Jestli vás zajímá homosexuální chování ve velkém, všimněte si trpasličích šimpanzů," radí primátolog Robin Dunbar z Liverpoolu. "Dělají to s kdekým - ať jsou mladí, nebo staří, samci nebo samice - a neustále." Mezi některými zvířaty vznikají často i stabilní homosexuální vztahy monogamní povahy. Celou řadu studií uveřejňuje ve své knize Biological Exuberance (Animal Homosexuality and Natural Diversity) Bruce Bagemihl, biolog a výzkumník z British Columbia University. Kniha o sedmi stech padesáti stranách se z časových a prostorových důvodů zaměřuje pouze na savce a ptáky, které v knize reprezentuje více než tři sta druhů.