Tento článek jsem si vypůjčila z e-zinu XPress, protože mi přišel zajímavý a rozhodně autor nestojí na straně moralizující větši, ale naopak se přiklání díky rozumným faktům k diskriminované menšině. Tento článek jsem si vypůjčila z e-zinu XPress, protože mi přišel zajímavý a rozhodně autor nestojí na straně moralizující větši, ale naopak se přiklání díky rozumným faktům k diskriminované menšině. Debata o registrovaném partnerství rozdělila poslance na dvě poloviny, a to ne podle politického zabarvení, ale podle názoru na homosexuály. Na jedné straně se sešikovali konzervativci a na druhé liberálové. Představitelé homofóbních kruhů vystupují s prohlášením, že gayové a lesbičky nejsou normální, a proto jim nenáleží právo mít oporu v našem právním řádu. Na těchto extrémních pozicích stojí reprezentanti ultrakonzervativních náboženských kruhů a skupiny považující homosexualitu za úchylku. Takto otevřeně tvrdit o skupině občanů, že jim nepřísluší stejná práva jako ostatním, je čistokrevná segregace a poslanci zastávající takováto stanoviska se přiřazují k těm, kteří hlásají nesnášenlivost vůči menšinám. Za takovéto tvrzení by se totiž nemuseli stydět ani diktátoři, kteří uplatňovali apartheid v Jihoafrické republice. Nejvíce s podivem na tom je, že prapor hlásání názorů proti homosexuálům zvedli křesťanští demokraté všech typů (obzvláště razantně proti partnerství vystupují poslanci za KDU-ČSL, speciálně poslanci Šojdrová a Tollner), kteří mají ve svém programu toleranci a lásku. Láska je ale podle nich jen pro někoho a může být jen s partnerem opačného pohlaví. Potom je vše v pořádku. Homosexuálové nezapadají do společenských šablon daných netolerantní vírou lidí, kteří se snaží do nich vměstnat dnešní rozrůzněnou společnost (zde se ukazuje asi největší rozdíl mezi liberalismem a konzervatismem). Přitom právě víra by měla být tím, co lidi spojuje, a ne rozeštvává, ale nikdo z odpůrců homosexuálů neumí nebo spíše nechce pochopit touhu a lásku druhého člověka, i když láska je jiným vyjádřením slova víra. Lidé se musí proti této schematičnosti bránit a podporovat pestrost a rozmanitost, protože jen tak se ubráníme ghetizaci společnosti, kde budou menšiny odsouzeny žít v ghetech postavených z netolerance většiny. Dalším problémem jsou děti. V rodinách dvou partnerů stejného pohlaví to nepřipadá v úvahu. Poslanci zastávající xenofobní názory nikdy nedovolí, aby homosexuálové a lesbičky vychovávali děti. Bohudíky, že mají omezené možnosti to ovlivnit. Takto vychovaných dětí jsou stovky - bez problémů s jejich sexuální orientací. Poslanci dále na toto téma argumentují tím, že rodina je máma a táta. Proč tedy tolik dětí vyrůstá bez otce, matky, nebo zcela samo v dětských domovech? Proč je tedy tolik dětí týráno svými klasickými heterosexuálními rodiči a někdy utýráno k smrti? V čem jsou tito tzv. normální rodiče lepší než homosexuálové a lesbičky, kteří by také třeba chtěli vychovávat dítě? Neříkám, že k týrání nemůže dojít i v rodinách dvou stejných partnerů, ale podle mě bychom těmto lidem měli dát šanci na legální osvojení a výchovu dětí právě z dětských domovů a ústavů. Možná by bylo potom více šťastných dětí. Zejména nejhlasitější odpůrkyně zákona KDU-ČSL měla vždy plná ústa morálky, svědomí a úcty k občanům této země. Jak se s tím slučuje její vystupování v tomto případě, to skutečně nevím. Ovšem předsudky jsou téměř nevykořenitelné. Touha někomu stále řídit život a klást normy svědomí je mnohým vykladačům víry vlastní. Bohužel místo aby pomáhali, tak škodí. Ing. Jan Maršák