Lakšmí musela být kdysi překrásná dívka - vysedlé lícní kosti a oříškově hnědé oči svědčí o někdejší kráse. Ale to bylo před tím, než její tvář zpustošila AIDS. Lakšmí musela být kdysi překrásná dívka - vysedlé lícní kosti a oříškově hnědé oči svědčí o někdejší kráse. Ale to bylo před tím, než její tvář zpustošila AIDS. Její vyzáblé tělo je teď jen kost a kůže, pleť vrásčitá. Dvě hodiny po smrti ničím nepřipomíná temperamentní dvacetiletou dívku, jak si ji pamatuje její matka. Zatímco bratři připravují Lakšmí na pohřební obřad, přicházejí k jejímu mrtvému tělu přátelé, někteří ji zdobí květy, jiní se dotýkají jejích nohou. Hrstka jich prolévá slzy, ale žádné velké výlevy hlubokého žalu. Smrt je v této malé vísce více než běžná. Lakšmí se stala obětí kdysi všeobecně rozšířené tradice, která je nyní nezákonná, nicméně v odlehlých koutech Indie, jako je tento, nadále přežívá. Jako devadasi, neboli služebnice boha, byla v pubertě zasvěcena bohyni Jellamě. Její matka, snažící se udržet při životě šest dětí, dala na radu místního kněze. Když Lakšmí dosáhla puberty, rozhodli o jejím osudu vesničtí stařešinové. Po krátké dražbě byly její budoucnost a panenství prodány za pakatel. Ve 12 letech se Lakšmí stala konkubínou 60letého starce. Podle jejích přátel měla poměrně štěstí. Její pán byl dobrý člověk, nepříliš náročný, nikdy násilník a jen zřídkakdy opilý. Zaplatil dokonce její rodině malou sumu. Ale když zemřel, dostali se Lakšmí a její nenarozený syn do tíživé situace. Nikdo z vesnice o ni nestál a i kdyby se seznámila s hezkým mladým mužem, její status devadasi by jim zabránil ve sňatku. Stejně jako všechny devadasi byla Lakšmí vlastně provdána za božstvo - Jellamu. Očekávalo se od ní, že bude provádět rituály ve vesnickém chrámu a zpívat a tančit na slavnostech. Byla zvána na všechny vesnické společenské události. V této oblasti jsou svatby a oslavy stěhování do nového příbytku bez devadasi neúplné. Říká se, že se jí drží zlí duchové a nechávají tak na pokoji hosty. Ale hlavním zaměstnání devadasi je - v očích mnohých - prodej vlastního těla. Konkubína je něco zcela jiného než prostitutka, ale většina lidí tuto nuanci nevidí. Snadno rozpoznatelné podle náhrdelníků z červených korálků jsou devadasi běžným jevem v indických čtvrtích "červených luceren". Mnohé se stávají obětí pasáků, kteří křižují oblasti v jižní Indii, kde je tradice devadasi stále ještě hojně rozšířena. Mnohé z těchto dívek se nechají nalákat na smyšlenky o snadném nabytí štěstí v Bombaji. Jejich zbídačelé rodiny nebo majitelé si rádi vezmou peníze, které jim pasáci nabízejí. Jakmile se nezletilé dívky ocitnou v bombajské pověstné čtvrti Kamatipura, zaujímají své místo před podniky a jsou nuceny nabízet tělo nejštědřejšímu zájemci. Život v největších indických vykřičených čtvrtích je příšerný. Ženy tu žijí a pracují v krysami prolezlých bordelech. Jejich děti mají jen pramalou naději na slušný život a brzy se naučí zákonům ulice. Nedospělí uličníci vám tu nabídnou cokoliv - ženy z celého subkontinentu i drogy ze vzdálené ciziny. Nejvíce jde na odbyt heroin. A pak jsou tu choroby. Na Kamatipuru vrhá stín AIDS, která tu bezuzdně bují. Chráněný sex je něco, co si tyto ženy mohou jen stěží dovolit. Tady se sexuální styk řídí přáním zákazníka. Devadasi mají v kamatipurské spodině zvláštní postavení. Mají totiž boží požehnání pro to, co dělají. Nemají ale také příliš na výběr. Lakšmí toho byla typickým příkladem. O jejím osudu rozhodli, když jí bylo pouhých dvanáct let. Co může dítě tohoto věku vědět o sexu nebo o náboženství? Za britské nadvlády byla tradice devadasi postavena mimo zákon, nicméně přetrvala. Také po získání nezávislosti indická vláda tyto praktiky zakázala. Přesto jsou však v Indii stále ještě desetitisíce devadasi. Podle vládou vypracované zprávy jich pouze v jediném regionu jednoho jihoindického státu je přes 8000. Někteří nezasvěcenci dávají vinu rodinám dívek. Většinou negramotný, nevzdělaný vesničan může doufat, že si jako zemědělský dělník vydělá 20 rupií denně, tedy 50 centů. Máte-li na krku šest dětí, není to mnoho. A pak je tu náboženství. Mocná síla v jakékoliv společnosti. Ale tady na indickém venkově se lidé skutečně obávají boha. Špatná sklizeň, nemoc, smrt, prakticky veškerá neštěstí, jsou považována za boží trest. Jak může někdo říci "ne" knězi, který rozpozná, že vaše dítě bylo zvoleno sloužit bohu? Lakšmíini přátelé zaujímají k její předčasné smrti filozofický postoj. Měla smůlu, nakazila se virem HIV. Většina je přesvědčena, že v této sázce do loterie přežije. Ale pár devadasi, které se právě vrátily z Kamatipury, si zřejmě nejsou tak jisté, cosi v jejich chování napovídá, že vědí, že příště mohou být na řadě právě ony. Nicméně musejí odvést svou práci. Několik mužů z okolí vesnice se shromáždilo poblíž Lakšmíina domu - ale nejsou tu proto, aby vykonali zdvořilostní návštěvu. Devadasi se zhluboka nadechnou, rozloučí se a jdou za dalšími zákazníky. Konec konců, všechny jejich děti musejí dostat najíst.