Minulý týden se nedá příliš hodnotit. Veškeré snažení se ubíralo k této středě a celodennímu semináři o němž vás budeme na našich stránkách informovat. Minulý týden se nedá příliš hodnotit. Veškeré snažení se ubíralo k této středě a celodennímu semináři o němž vás budeme na našich stránkách informovat. Přesto o zamyšlení týdne nepřijdete. Ne že by se jeho návštěvnost dala srovnávat třeba se „Záblesky z fotoateliéru“, ale jistě se najdou i lidé, kteří nechtějí číst jenom o tom, co kdo zažil, aniž by se k tomu sami kdy odhodlali. Ti, o nichž mluvím, se jistě rádi zamyslí nad něčím „hlubším“, než jsou pomíjející fotografie, za něž se budete stejně časem stydět. Jasně, jsme přeci jen lidé, tedy tvorové mnoha životních omylů, mnoha výher, ale i proher. Jsme shlukem molekul a atomů, kteří kmitají kolem své osy a díky zvláštním silám drží pospolu. Ty jednotlivé časti tvoří větší celky a ty tvoří ještě větší až se dopracujeme člověku jako celku. Lidská bytost, dá se vůbec definovat jak shluk nekonečného počtu nekonečně malých částek ? Určitě dá. Můžeme takto neosobně nahlížet na něco nebo spíš někoho. Můžeme zvolit úhel pohledu. Máme tu možnost a někdy i moc. Jak definovat moc ? Třeba jako soubor imaginárních vjemů, podnětů či reakcí ? Určitě. Jsou shluky molekul, které jsou vybaveny, obdarovány nebo si jen přivlastňují tyto vjemy a následně s nimi manipulují. Transformují je z vakua své myšlenkové postaty do reality prostoru a ovlivňují tak vlastní pohyb jiných částic. Ovlivňují i pohyb velkého množství celků těchto částic. Ovlivňují vjemy těchto celků. Rozhodují a někdy nezvratně mění naší podstatu bytí či nebytí. Podmaňují si nás nejenom jako molekulární celky, ale staví to na vyšší vjemovou podstatu. Útočí na naše city, postoje a životní hodnoty. Asi si řeknete o čem, že to tak dlouze uvažuji ? Mohla bych uvést poslance, kteří modelují mantinely, v nichž se můžeme pohybovat. Co naši šéfové ? Lidé, s nimiž komunikujeme každý den, na nichž jsme tak či onak závislí ? Já jsem si vybrala lékaře. Snažíme se bojovat s lidmi kolem nás. Chceme po nich, aby nás brali jako lidské bytosti a přitom jsou tu lidé, kteří nám brání v podstatě našeho žití a upírají nám to základní právo na sebeurčení. Pochybují o tom co jim říkáme. Neslyší nebo nechtějí slyšet co potřebujeme. Všichni okolo vás mají v podstatě dvě možnosti: buď vás přijmou nebo zatratí a vy si můžete vybrat, zda ty lidi opravdu potřebujete, zda s nimi chcete něco sdílet nebo je nechcete zatěžovat a není důležité, aby s vámi sdíleli vaše poznání. Nechci tento „problém“ podceňovat ani přeceňovat. Každý má jiné zkušenosti, jinak se s tím vypořádává a má okolo sebe jiné lidi. Co máme společné je těch pár doktorů, mezi nimiž si můžeme vybrat. My víme, jak to u toho kterého lékaře chodí, ale museli jsme si to projít na vlastní kůži. Proč to těm po nás neusnadnit ???