Četla jsem zpětně články, které byly na Transgenderu publikovány dříve a s odstupem času jsem se zamýšlela nad jejich obsahem. Z těchto myšlenek a z událostí posledních dní jsem "zremasterovala" následující článek. Četla jsem zpětně články, které byly na Transgenderu publikovány dříve a s odstupem času jsem se zamýšlela nad jejich obsahem. Z těchto myšlenek a z událostí posledních dní jsem "zremasterovala" následující článek. Lidi jsou různí: dobří x zlí, chápaví x tupí, moudří x vymaštění a těch protikladů si každá z nás může doplnit víc. Stále trvám na tom, že mám asi štěstí a že potkávám větší procento těch "kladnějších" individuí. Když se setkám s vyloženým blbcem, je to spíš vyjímka, potvrzující předchozí větu. Svoji transsexualitu ve své podstatě netajím (nakonec 100% utajení nechme BIS či kontrarozvědce a ani tam to není mnohdy stoprocentní) ale z existenčních důvodů si vybírám lidi, kterým se se svým pravým JÁ svěřím. Totéž si doufám doporučit každé z vás, pokud máte podobné věci před sebou. Nechci naprosto cizí lidi zatěžovat věcí, která je pro mě zásadní a navíc i privátní. Až tak moc zase transsexualitu jako veřejnou necítím. Vezměte si situaci, kdy jdete po ulici ráno do práce a nějaký cizí pán informuje lidi na chodníku, jednoho po druhém, že dnes nejede do práce autem, ale třeba autobusem, zatímco jeho roztomilá choť dává na druhé straně ulice k dobru informaci, že dnes si přece jen vezme bílé prádlo a ne černé. Humorné? Trapné? Obojí. Jako je každému jasné, že existuje alternativa v dopravě či v barvě prádla, měli by ti kolem nás vědět že krom "normálnosti" existuje i transsexualita. Tečka! Koho přesně se týká a jak to řeší, to už může obtěžovat. Tam cítím tu pomyslnou čáru privátem a veřejností. Čím dál tím víc si uvědomuji, že po létech přemáhání se a nalhávání svému okolí je "zveřejnění se" úlevou. Tady zase narážím na problém, že co je úlevou pro mě, přináší problém jiným. Tady jen namátkou: manželka, syn, rodiče, šéf v práci, ... atd.. Má to svá úskalí. Nežijeme ve vakuu. Společnost nás do teď brala jinak, než jsme chtěly. Na začátku to tak zařídila příroda, ale dál to bylo jen a jen na nás, tak se nedivme, že teď je to jinak. Sadař zasadí jabloň, která mu léta plodí chutná jablka a najednou tam začnou růst hrušky! Taky chutné ale na jabloni??? Humornou kapitolou je moje "odtučňování". V zásadě se držím dříve publikovaného článku. Změnilo se pouze to, že můj váhový úbytek k začátku května 2001 je 25kg(!). Chápu, že když někde zmizne čtvrt metráku čehokoliv, je to poznat. Co teprve když jde o tuk. Moje okolí chce po mě nějaký "zaručený" recept!! Nemám, vše souvisí se vším! To ale lidem nestačí. Budu si teda muset asi vymyslet nějaký "zaručeně pravý" recept. Tak si pište: Kus provazu z oběšence, hrst bylin, natrhaných za úplňku na hřbitově, žabí křídlo a hlava z netopýra,.............. V poslední mě jedna z vás, spíše v legraci, titulovala jako "bojovnici za lidská práva". Trochu jsem se zamyslela, co tím chtěla říct a myslím že se trefila. Ta formulace je však nepřesná. Bojovná moc nejsem, jen se snažím nemlčet a být upřímná. Ty lidská práva taky cítím jinak. Jsem sobecká, jistě že to dělám proto, abych si usnadnila svoji cestu životem. Ale je to o tom dříve zmiňovaném vakuu. Jsem součástí velké menšiny a tak trochu sděluji své myšlenky a pocity nejen do naší menšiny, ale i za nás směrem k okolí. Příroda mi dala mozek a pusu (zaměstnavatel písíčko a internet) a tak to používám. Kdyby to tak dělal každá z nás, byly bychom o kousek dál! Vím, není to lehké, ale neustálé uzavírání se do sebe může přinést leda samotku v Bohnicích a bílé šaty se zavazováním dozadu, které pro mě nejsou dost sexy. Občasné telefonáty či vysedávání u počítačů a chatování s falešnou identitou přece nejsou východiskem. Zkuste se někdy podívat mezi nás (ach ten pragocentrizmus) a zjistíte, že se schází ta stejná parta lidí. A to nevysedáváme jen po barech, ale i sportujeme! Nikdo po vás nechce, abyste běhaly celé dny v podvazcích po naší krásné vlasti , ale čas od času o sobě dát vědět, sejít se a třeba se i trochu odreagovat. Nebojte se, jsme přece na jedný lodi. Nedivím se třeba Vlastě, ale i jiným, které se pokoušely občas organizovat "oficiální" akce. Účast byla až na vyjímky mizivá, ne-li nulová. Pravidelné setkávání v Hošťce, v Pianu, pokus o návštěvu Karlínského divadla a jiné..... Nebo třeba zamýšlený TRANS klub a SHOP! Můj názor na něj nebyl jednoznačný, nicméně opět nula. Ale ta kritika. Ono je fakt lepší napsat pár kritických řádek v soukromí, než vyrazit ven. Je jedno pořekadlo, kterého se držím: KDO, KDYŽ NE JÁ! KDY, KDYŽ NE TEĎ!!!!