Promiňte mi chvilkovou slabost, kdy jsem sepsal článek o tom, že není šance zaujmout a přesvědčit veřejnost. Doufám, že tomu tak není, protože jinak je zbytečná každá chvíle, která je věnovaná tvorbě tohoto časopisu. V časopise TV scéna jsem se dočetl jednu velice zajímavou věc: autor*ka Vlasta rozdělila naše hnutí na čtyři proudy: první jako čistě sexuální, který v převlékání nalézá sexuální uspokojení. Tito lidé se převlékají doma, v soukromí, a nepotřebují to roztahovat na veřejnost. Koneckonců, kdo potřebuje na ulici chodit vzrušený? Druhý proud TV vyznává převlékání jako svůj životní styl. Ten je velice obtížně nebo vůbec nerealizovatelný, a tento časopis bojuje za jeho mravní „legalizaci". Třetí proud je skupina lidí, bojující mezi tím, co by nosit měla a co smí. Čtvrtou a poslední skupinou jsou podle Vlasty CrossDresseři. Nepodařilo se mi ale pochopit, v čem tato skupina spočívá. Pravděpodobně to budou lidé, kteří se převlékají doma, ve strachu před společností a jejím názorem, a neuvažují o tom, že by tak kdy vyšli mezi lidi. Zařadili jste se? Možná patříte někam mezi, a nebo všude: děláte to i pro sexuální potěšení, nicméně by vám nevadilo v tom chodit i venku, kdyby se to smělo, ale bojíte se a proto zůstáváte doma a zároveň nosíte obtažené roláky a úzké kalhoty...
Jsou věci, které člověka nepotěší. Mě nepotěšila tato naše roztříštěnost. A taky mne vůbec netěší, že sexuálně motivovaných transvestitů je drtivá většina. Protože podle ní nás bude společnost posuzovat, a to nezlomíme ničím, co máme v rukách.
Vytvoření uspokojivého TV stylu je ostatně problém, po kterém volají snad všichni TV, kteří chtějí čas od času nebo stále vyrážet někam ven. Prý snad údajně existují TV, kteří tak vystupují nejenom doma, ale i třeba v práci. Nedovedu si představit zaměstnání, kde by to u nás bylo možné. Možná někde v erotickém salonu, ale jinde? Docela rád bych obdržel informaci od někoho, komu se to podařilo. Protože dělat někde sekretářku za dvanáct tisíc měsíčně nějaké zvrhlé šéfové - to by nemuselo znít zas až tak špatně.
Pro nás ostatní to ale znamená, že máme tyto možnosti: Poprvé se převlékat doma a tajně. Zamkněte dveře, a stejně se jednou stane, že někdo najde ve vaší skříni dámské oblečení. Nebo vás zvědavé sousedka náhodou zahlédne z okna. Podruhé to raději na sebe rodině vykecejte. A když budete doma sami, co vám brání? A vydejte instrukci, že kdo pojede domů, z nedaleké budky zavolá, abyste se stihli převléci. Potřetí sedněte do auta a vyjeďte si na výlet. Když bude tma a nikde nevystoupíte, mohou vás nanejvýš zastavit policajti. Stalo se mi to a dopadlo to celkem dobře: odebrání technického průkazu za zadní sjetou pneumatiku. A snad nakonec, počtrvté, zajděte na nějaký TV sraz.
Mám k TV srazům odjakživa nějakou tu výtku, ale pohříchu se mi začíná zdát, že je to prozatím jediná možnost, jak se setkávat s podobně zaměřenými jedinci, v oblečení, které lahodí duši a někdy i oku... Neřeší ale podstatu problému transvestitů - a to je premisa o úchylnosti jejich jednání. Doteď nevím, jak a koho přesně přesvědčovat o uznání našeho stylu, ale je mi jasné, že omíláním všech věcí, které byly vyřčeny a napsány uvnitř naší komunity tomu přímo neprospěje. Nepřímo si ale můžeme vyměnit názory a najít alespoň omezení toho, co můžeme a co ne, toho, co by fungovat mohlo a co ne. Snad největší nevýhodou srazů TV je, že se konají někde v zařízení, které se sexem přímo zabývá, nebo je s ním spojeno, a nezřídka někde o pár místností vedle pobývá komunita swingers, BDSM a dalších „zvrhlíků" jejichž „legalizaci" bychom prosazovali ještě hůře, než tu naši. Nedivme se potom, že nás společnost se zvrhlíky hází do jednoho pytle.