Nárok na zaměstnání je považován za nezpochybnitelné právo každé české ženy, jak to dokazují i statistické ukazatele, podle kterých tvoří ženy téměř polovinu pracovní síly na trhu práce. Tato skutečnost ale neznamená, že se těší také rovnému postavení. Ve skutečnosti není se ženami, které vstupují na trh práce, zacházeno stejně jako s muži, naopak, stávají se obětí různých forem diskriminace.
Proč a jak diskriminace vzniká?
Diskriminace na základě pohlaví (je založena na tzv. genderových stereotypech, tedy stereotypních představách o mužích a ženách. Na těchto stereotypech založená společnost předpokládá, že muži a ženy disponují specifickými vlastnostmi a dovednostmi, které je předurčují určitým způsobům života. Právě na genderových stereotypech, je založena také segregace v oblasti zaměstnání.
Genderové stereotypy
Genderové stereotypy jsou dětem vštěpovány od nejútlejšího věku v procesu tzv. socializace. Procesem výchovy se stávají nedílnou součástí našeho pohledu na ženy a muže jako na opačné polarity.
O ženách se stereotypně uvažuje převážně v souvislosti s jejich domnělým předurčením pro rodinu a soukromou sféru. Práce tak pro ně není hlavní ambicí, takže pokud pracují, stačí jim zastávat podřízené pozice. Mužům je naopak připisována role aktivního vykonavatele veřejného života s ambicemi na seberealizaci v zaměstnání, kde by měl aspirovat na vedoucí funkce.
V důsledku genderových stereotypů je značně ztíženo individuální úsilí žen, ale i mužů, dosáhnout určitých pozic a pracovat v konkrétních povoláních či odvětvích. Většina z žádaných profesí spadá na segregovaném trhu práce do sfér, jimž dominují muži. Naopak „ženské profese" dosahují nižší prestiže a jsou hůře placené. Pokud v takové sféře pracuje muž, zastává téměř vždy některou z vyšších řídících funkcí.
V případě koncentrace žen a mužů ve specifických sektorech zaměstnání hovoříme o segregaci horizontální. Tato segregace je často doprovázena rozdílnými platovými podmínkami v různých profesích, nehledě na dosažené vzdělání. Pokud je ženám bráněno v kariérním postupu a ve firmě existuje klasický model muž - šéf, žena - sekretářka, mluvíme o vertikální segregaci.
K diskriminaci žen dochází zejména v těchto oblastech:
I. Znevýhodnění žen v sociální sféře
Jak již bylo řečeno, nerovné zacházení, kterému ženy na trhu práce čelí, vychází ze stereotypní představy, že jsou zaměstnány rodinnými povinnostmi, zejména mateřstvím. To jim často brání dosahovat takového ocenění a pracovního postupu, jako se dostává mužům. Na druhou stranu jen malá část žen se skutečně zabývá pouze péčí o domácnost a rodinu. Systém stereotypů a genderových rolí tak ženám ukládá dvojí břemeno: zvládat práci a rodinu zároveň. Důsledkem je nerovné postavení žen a mužů v rodině a nerovné příležitosti na trhu práce.
Na základě genderových očekávání jsou mužům a ženám vymezeny určité činnosti a zájmy, kterým by se měli/y věnovat. Dokonce i vládní programy týkající se výchovy dětí donedávna počítaly hlavně s účastí žen.
V České republice například schází instituce otcovské dovolené, jakési obdoby dovolené mateřské. Od roku 1995 je sice uzákoněna možnost čerpání rodičovské dovolené muži stejně jako ženami, využívá ji ovšem necelé jedno a půl procenta otců. Tato skutečnost může být způsobena tradiční nedůvěrou v mužskou schopnost o dítě pečovat, stejně jako samotným „designem" rodičovské dovolené. Představuje téměř čtyřletý odchod ze zaměstnání, je proto těžko slučitelná s vysokým kariérním očekáváním. Peněžní dávka, jako náhrada za mzdu, je natolik nízká (pro rok 2006 je to 3 696 Kč dle MPSV), že rodič (otec či matka) pečující o dítě je vlastně finančně závislý na své/m pracující/m partnerce/ovi.
Tristní situace by se měla zlepšit od 1. ledna 2007, kdy dojde ke zvýšení rodičovského příspěvku. Rodič (otec či matka) pečující o dítě na rodičovské dovolené by tak měl pobírat částku odpovídající 40 % průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře - tedy asi 7 600 Kč měsíčně.
Při pobírání rodičovského příspěvku je poskytnuta možnost neomezeného přivýdělku, ale to jen za předpokladu, že rodiče sami zabezpečí péči o dítě jinou zletilou osobou. Služby poskytované mateřskou školou mohou využívat pouze ty pracující rodiče, mající děti starší 3 let a to maximálně na čtyři hodiny.
V poslední době se konečně objevují snahy podpořit legislativně vyšší participaci mužů v oblasti péče a to nejen o děti. Podle nové právní úpravy zákona o nemocenském pojištění platné od 1. ledna 2007 budou moci i otcové čerpat peněžitou pomoc v mateřství od 7. týdne věku dítěte, pokud tuto dávku nebude pobírat matka dítěte. Podle stávající úpravy má otec nárok pobírat pouze rodičovský příspěvek, a to v případě, že matka nepobírá mateřskou. Novela přináší také výraznou změnu ve vnímání ošetřování člena rodiny. Podle novely má být umožněno oběma rodičům nebo jiným členům domácnosti vystřídat se jedenkrát během ošetřování člena rodiny.
Novela zákona tak umožňuje změnit zavedenou praxi, kdy s dítětem zůstávala doma pouze matka, a proto nemohla vykonávat své zaměstnání po dobu, kdy dítě péči potřebovalo. V důsledku této úpravy by se mohly zvýšit šance mladých žen plánujících děti, stejně jako matek s malými dětmi při přijímání do zaměstnání, neboť péči o děti půjde snadněji rozdělit mezi oba partnery.
II. Zaměstnanost žen v průběhu životního cyklu
Absolventi stejně jako absolventky mají vzhledem k nedostatku praxe ztížený přístup na pracovní trh. U žen se však na rozdíl od mužů očekává, že budou-li mít děti, odejdou na mateřskou a poté rodičovskou dovolenou, která je vyřadí až na čtyři roky z trhu práce. Tato skutečnost pak vede zaměstnavatele k upřednostňování mužských zájemců o práci. Po mateřské a rodičovské dovolené čelí obtížím při návratu ke své profesi, neboť ztratily s danou oblastí dlouhodobě kontakt. Programů, které by napomáhaly návratu matek na pracovní pozici nebo dokonce udržet si kontakt se zaměstnáním během rodičovské dovolené, existuje zatím velice málo.
Ženy s dětmi ve školním věku jsou považovány za méně profesně motivované z důvodu jejich zaměření na rodinné povinnosti. Proto jim nejsou zodpovědnější práce, náročné na čas, nabízeny. Nakonec ženy (stejně jako muži) nad 50 let jsou vystaveny stereotypu o neproduktivitě, nedynamičnosti, nepřizpůsobivosti ve srovnání s mladšími zaměstnanými.
III. Ženy čelí vyšší nezaměstnanosti
Podíl žen mezi nezaměstnanými roste rychleji než počet nezaměstnaných mužů. Nezaměstnanosti čelí hlavně ženy mezi 20 a 35 lety, kdy se předpokládá, že se stanou matkami. V tomto věku pracuje o čtvrtinu méně žen než mužů stejného věku (ve věku 25 až 29 je to o 29,6 % méně, ve věku 30 až 34 o 24,6 % méně).
Péče o děti je stereotypně pokládána za „ženskou" úlohu. Zaměstnavatelé tedy nemají motivaci ženy zaměstnávat vzhledem předpokládaným odchodům ze zaměstnání z důvodu mateřské a rodičovské dovolené, nebo péče o nemocné dítě.
IV. Ženy jsou placené méně za práci stejné hodnoty
Ženy v průměru vydělávají zhruba 80 % platu mužů, přičemž rozdíly v odměňování paradoxně rostou společně s dosaženým vzděláním. Největší rozdíly v platech jsou mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a muži. Nižší plat dostávají ženy na stejných pozicích a se stejným vzděláním jako muži. Ospravedlnění toho stavu poskytuje tradiční představa rodiny, ve které muž má fungovat jako živitel a oproti tomu žena se má starat o domácnost. Tato představa ale nekoresponduje se současnými trendy ve společnosti, kde neúplné rodiny tvoří již 12% všech domácností. V čele neúplných rodin se závislými dětmi pak stojí v naprosté většině matky (91,2% ). Vzhledem k nízké částce, kterou platí otcové dětí ve formě alimentů, pokud je vůbec platí, se hlavními živitelkami rodiny stávají právě matky.
V. Ženy mají obtížnější přístup k vedoucím funkcím a rozhodovacím pozicím
Ženy mají omezené možnosti kariérního postupu, vzdělávání a získávání další profesní kvalifikace, zvláště v případě, že mají děti. Jsou diskriminovány zejména v případech, kdy se ucházejí o zaměstnání, neboť přednost je dávána mužským kandidátům. Ženy ve vedoucích funkcích obtížněji dokazují svou způsobilost. Často musí vykazovat větší pracovní nasazení a je po nich požadována vyšší kvalifikace, než je běžné u mužů v podobné pozici.
Závěrem
Nerovné postavení mužů a žena na trhu práce je tedy odrazem nerovností mezi poavími, které existují v celé společnosti. Na základě společensky konstruovaných představ o ženách a mužích je naše společnost a tedy i trh práce rozdělen do „ženských" a „mužských" sfér vlivu. Rovnosti na trhu práce je tedy možné dosáhnout právě zpochybňováním zavedených stereotypů o ženách a mužích a snahou zavádět genderovou rovnost do všech oblastí života.
Statistické údaje v tomto textu byly čerpány z publikace Ženy a muži v datech za rok 2005, vydal Český statistický úřad a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v září 2005.
