Celý tento příspěvěk jsem nazvala Sama sebou. Myslím, že to nejvýstižnější popis toho, o čem chci v následujících minutách mluvit. Celý tento příspěvěk jsem nazvala Sama sebou. Myslím, že to nejvýstižnější popis toho, o čem chci v následujících minutách mluvit. Jistě se mnou budete souhlasit, že je velmi důležité najít své já. Dřív, než ho začnete hledat, čeká vás dlouhá cesta poznávání, mateřského prsa, prvních krůčků do neznámého světa, první štěstí a zklamání, prvních školních výher i proher, prvních lásek, prvního milostného prožitku. Mezi tím vším jste pochytili od svých rodičů, ve škole a od kamarádů základní společenské návyky. Teď už víte nebo byste měli vědět, jak se máte chovat v té či oné situaci, co je správné a co naopak není. Odhadnete, kdo je váš přítel a kdo ne. Možná. Člověk je tvor omylný a tak více či méně chybuje. Pokud se ze svých chyb poučí, je to skvělé, ale opravdu se z nich poučí ?? Neudělá je příště znovu ? Otázka je, podle čeho se vlastně rozhoduje v jednotlivých situacích, podle čeho posuzuje, co je správné a co ne ??? Jaké právní vědomí má. Jakou morálkou ho jeho okolí oslovilo. Ne vždy je jednoduché řídit se zaběhnutými pravidly, které si navíc vymyslel někdo jiný. Nemyslím právní normy. Kdyby jsme je neuznávali a nechovali se podle nich, jak by to asi v naší společnosti vypadalo ??? No zhruba tak, jak to tu vypadá. Ne každý je natolik silný a ochotný se přizpůsobit. A tak máme přetížené soudy a plné věznice. To jsou hmatatelné důsledky vykládání si právních norem po svém. Co však v případě norem nepsaných, které honosně nazýváme MORÁLKA ???? Již v základech práva se na vysokých školách učí, co je to morálka. Důraz se samozřejmě klade na její dodržování. Souhlasila bych s tím, pokud bych se naplno s těmito normami ztotožnila. A tak mi nezbývá než se brát to, co je dobré, a nechat ladem to, co podle mě není dobré ba dokonce zavádějící a svazující. Žijeme v demokratické zemi nebo si na to podle mého soudu aspoň hrajeme. Demokracie je o svobodě. Mám možnost se svobodně rozhodnout. Mám možnost změny. Opravdu tohle všechno můžu ?? Bylo by to skvělé, ale realita je od ideálu na míle vzdálená. V podstatě nemůžete nic a ať vás už vůbec nenapadne chtít tyto normy měnit, to byste mohli pěkně narazit. Je tu totiž jakási normální většina, která vám v tom bude zuby nehty bránit. Asi se ptáte proč ? Představte si, že byste si klidně začali měnit co vás napadne ? Třeba kluci v sukních. Z mého pohledu stejně banální změna jako ženy kalhotách. Dokážete si představit co se stane ? Jaký zmatek v tom ti normální budou mít ? Já naprosto přesně. Udělají z vás úchyla, devianta nebo buzeranta a jediné co si zasloužíte je vykastrovat a zavřít pod zámek. Tohle přeci nepatří do slušné společnosti. Mohli by jsme začít polemizovat zda je to tak či ne. Kdo má právo omezovat něčí volbu jen pro to, že se mu to nelíbí. Nelíbí nebo je to pohoršuje. Čím to je ? Že by nedostatek informací ? Když shrnu celý tento rozsáhlý úvod, v němž jsem chtěla nastínit základní atributy poznávání společnosti a sama sebe, musím zákonitě dojít k následujícímu. Narodil jsem se jako kluk, mám to dokonce v rodném listě. Pak mi nezbývá nic jiného, než se chovat podle tohoto modelu. Žádné city navenek, žádná slabost a nesmím zapomenout na obligátní bouchnutí do stolu, ale na to mám jako malý klučina ještě dost času až vyrostu. Teď bych měl běhat za holkama a hrát s autíčky. No musím se přiznat, že zrovna tohle nebylo to co bych si ze svého mládí pamatovala. Na co si, ale pamatuji bylo drhání, háčkování, pletení a babičin župan, tedy nic co by aspoň vzdáleně připomínalo čistě mužské zájmy. Tady už něco není v pořádku, ale co s tím? Moc možností není buď toho prcka necháte ať si dělá co se mu líbí a nebo ho budete nutit do něčeho co nechce. Nucení do něčeho není k ničemu. Navíc to mívá většinou nepříznivé vedlejší účinky. Jeden příklad za všechny. Když leváka přeučíte na praváka, můžete to vést k disgrafickým poruchám, ale zpět k rozporům, kterými jsem si prošla. Nejvíce jich dopívající mládě řeší v době dospívání. Všichni tomu říkáme puberta. Moje mamka tomu říkala telecí léta a dodávala: "Až dostaneš rozum tak se z toho zblázníš a zase o něj přijdeš." Co naplat vypadá to jako neřešitelný problém, stejně jako moje pocity. A tak jsem se zavřela do knížek od Karla Maye a proháněla jsem ve vzdálených krajích na divokých koních. Nic netrvá věčně a tak i problémy se vracejí a přibývají. Začíná vám to padat na hlavu je toho čím dál tím víc a vy se dostáváte do stavu kdy vás všechno štve nenávidíte se a nenávidíte všechny okolo a při tom by stačilo tak málo zajít někam kde vám poradí a pomohou, najít porozumění u svých blízkých a nebát se odsouzení od moralizující většiny. Moc věcí na jednou. Naštěstí dneska už jsou informace dostupnější a nejrůznější TABU začínají padat. Chvilková senzace pak zevšední. Homosexuálové byli po sametové revoluci asi největším práskem do klidného rodinného modelu na němž stála naše socialistická společnost. Je přeci nepřípustné, aby spolu dva chlapi nebo dvě holky chodili a co víc dokonce spolu obcovali. Sodoma gomora pokřižoval by se každý farář a soudruh by mu přitakal. Tyto dva dříve nesmiřitelné tábory teď stojí v parlamentu pod jedním praporem morálky a nesmyslně brání přijetí zákona o registrovaném partnerství. K poslancům, kteří rozhodují o něčem čemu sami moc nerozumí bych přidala i některé doktory. Když se člověk přes informační vakuum, které tu do nedávna bylo dostal tam tak by se asi dostat měl, narazil na nezájem a neznalost lidi o nichž by se měl dočkat alespoň pomoci, když už ne podpory. Navíc je tu další problém, který by nás mohl více než trápit a znepokojovat. Homosexualita byla vyřazena jako nemoc. Transvestismus tak dokonce ve dvou modifikacích zůstává i nadále. Dlouhá léta jsem předpokládala, že by se mě tato škatulka mohla týkat. Člověk míní a život mění a u mě se toho změnilo více než dost. S příchodem Internetu do mého života jsem zjistila, že v tom nejsem sama. Jaká úleva, když zjistíte, že nejste jediný úchyl, který jako kluk rád nosí ženské věci. Tak čas plynul a já poznávala více a více podobných lidí. Nikdy nezapomenu na první setkání, na první sraz. Byl to hodně velký zlom v mém životě. Pak nastaly samozřejmě další a další. Asi největším zlomem v mém životě byla skutečnost, kterou jsem šokovala nejen své přátele, známe, kolegy v práce, ale i svou rodinu. Rozhodla jsem se jít svou cestou a k té potřebuji změnit pohlaví. Dnes věc více méně běžná. Stačí lékařské vyšetření, které potvrdí diagnózu transsexuality. Následuje hormonální terapie a urologický zákrok, který ubere to co má. Až sem je vše v pořádku s jedním nezanedbatelným ale. Jak mohou lékaři potvrdit nebo dokonce vyvrátit tuto diagnózu. Existují snad vyšetření, která nad vší pochybnost určí zda vaše duše a tělo jsou totožné ??? Obávám se, že ne. Kdo může vědět co se mi honí hlavou ? Co cítím ? Kdo doopravdy jsem ?? Mě to trvalo více než 10 let. A to je docela dlouhá doba to mi věřte, jak je lékař na základě vyšetření schopen říci ano můžeš jít na operaci. Můžeš si změnit jméno. Když vám to ne řekne máte totiž podle našich demokratických zákonů smůlu. Na matrice vám jméno a příjmení nezmění a tak chodíte jako žena s mužskými papíry nebo naopak. Byrokratická mašinérie normalizující většiny si mne ruce jak vám pěkně komplikuje život a čeká až vás ty roupy přejdou a zařadíte se do řady z níž není žádoucí vystrkovat hlavu. Pokud tohle nevydržíte pak se buď zařadíte a nebo se podíváte z Nuselského mostu na ten pěkný výhled. Sebevraždy byly mezi našinci početnější více než v kterékoliv jiné komunitě. Smutné konstatování. V dnešní době to již není problém zákonů, které by to neumožňovaly. Povětšinou to není ani problém lékařů, kteří by této změně přes příliž bránili, i když i zde jsou jistě vyjímky. Problém vidím v ekonomickém a sociálním aspektu. A jsme chtě nechtě opět u těch v uvozovkách normálních. Přiznáte se s tím v práci a můžete si být skoro jisti, že o ní přijdete. Ne snad, že by důvodem vašeho propuštění bylo přímo toto. To si žádný zaměstnavatel asi nelajsne, přece jen by to bylo podle listiny základních práv a svobod na žalobu, ale on si chytře vymyslí milión jiných důvodů proč vás najednou nepotřebuje. A zmíněný Nuselák je opět na spadnutí. Jen jste si mysleli, že jste našli své pravé já a jsou tu nedozírné problémy. Čeká vás vyhazov z práce, rozvod a vám nezbydou než oči pro pláč a stanovená výše výživného. Navíc se octnete na ulici a bez přátel. V horším případě i bez podpory rodiny. V tu chvíli stojíte sami proti celému světu a chce se vám akorát brečet. Kdo vám na pokraji zoufalství a beznaděje pomůže ??? Správně nikdo. Toto by si každý z nás měl uvědomit. Život není jednoduchý, tak proč jej ještě komplikovat. Asi jsem v tomhle měla štěstí. V práci mě podpořili a mohu tam chodit jako žena. Každý mi popřál hodně štěstí a drží mi palce. Přátelé jsou sice šokovaní, ale koneckonců mezi našinci je operace běžnější než třeba návštěva zubaře a co rodina ??? Je to tvoje rozhodnutí a dělej si co chceš hlavně, jestli víš co děláš a máš práci. Šťastný příběh s doufám šťastným koncem. Kéž by jich bylo víc. Jedno je jisté už teď další člověk našel sama sebe a o to přeci jde. Podařilo se vám všechny tyto nástrahy překonat ? HURÁ. No možná je to předčasné radování se. Skoro bych totiž zapomněla na jeden malý detail, který se při lidské pestrosti může stát. Máte nové tělo, přesně to po němž jste celá léta toužili. Operace se povedla a vy se navracíte do každodenního shonu a vzruchu. Opět může vyvstat jedno ale. Před operací jste byla muž. Teď je z vás holka a holky se vám líbí a přitahují vás stejně jako dřív. Je z vás lesbička nebo v opačném případě gay. Pro spoustu lidí nepochopitelné. Proč se nechá někdo operovat, aby byl teplej ??? Zajímavá otázka. A věřte nevěřte, zeptá se vás na ní každý. Do naší nepříliš informované společnosti ještě nedorazilo zjištění, že sexuální orientace a identita jsou dvě naprosto odlišné věci. Homosexuál nemusí jít na operaci, zrovna tak transsexuála nemusí přitahovat stejné pohlaví. Tomu se říká z bláta do louže. Teď, abyste se navíc přiznávali ještě k homosexualitě. Pro někoho asi děsivá představa. Na druhou stranu mi to přijde krásné, rozmanité a nádherné. Je spousta věcí, které obohacují váš život a tyhle říčky přírody, které mě osobně poznamenaly považuji za dar. Sice mi to poněkud komplikuje život, ale je to skvělé. Nedokážu si představit, že bych byla ženatá, měla děti a z práce bych zašla na pivo. Z hospody pak domu, sežvala bych manželku, že není hotová večeře, rozvalila se na gauč a komandovala celou rodinu. Po odbytí manželských povinností se převalila na bok a usnula. Jediným zpestřením stereotypního života by byl víkend. Cesta na chalupu a zpět, vyplněná lemtáním piva a kecáním o tom jak dopadl fotbal nebo hokej. Těmto lidem svým sebe poznáním bohužel nabouráváme jednoznačný životní model a obraz. Bereme jim jejich jistotu, že chlap je chlap, ženská je ženská. Jsme jakousi špičkou ledovce nebo spíš nejnižším bodem propasti kam nevidí a mnohdy ani vidět nechtějí. Je přeci podstatně jednodušší odsoudit někoho než se ho snažit pochopit a porozumět. Co říci závěrem ?? Jsem ráda, že jsem tady dnes mohla přispět svou trochou do mlýna. Pokud vás tento příspěvek donutil zamyslet se na sebou samými, nad společností, v níž žijeme, tak moje snaha nebyla zbytečná pokud ne potvrdí se mi, že náš boj je boj s větrnými mlýny a je otázkou jestli jej někdy budeme moci vyhrát a vystoupit z oné pomyslné propasti ????