1. březen byl letos zákonem stanoven k pozoruhodné atrakci, která se nazývá sčítáním lidu. Předchozí humbuk, který celou akci provázel, se asi na jejím průběhu podepsal hodně negativně a je dobré si položit otázku, zda úmyslně nepravdivě vyplněné formuláře budou mít vůbec nějakou statistickou hodnotu. Průměrnému českému člověku se horem dolem tlouklo do hlavy, že formuláře sice vyplnit a odevzdat musí, ale již nikdo mu nedokáže do jaké míry fabuloval. Může se tak stát, že po sečtení výsledků bude průměrný Čech chudší než nejbídnější Somálec. Má to tedy nějaký smysl, kromě toho, že úředníci mají co dělat a statistický úřad bude vykazovat nějakou činnost? Těžko soudit, ale v každém případě ani já jsem neunikl převzetí formulářů, které mi přinesla postarší obtloustlá sčítací komisařka. Odchytila si mě ještě na schodech k bytu, snad v obavě, abych ji někam nezmizel. Přiznám se, že předchozí veliká mediální kampaň, kterou byla příprava na sčítání lidu provázena se odrazila i na mém zájmu o formuláře. Zasedl jsem tedy nad nimi jen několik minut po tom, co jsem je obdržel. 1. březen byl letos zákonem stanoven k pozoruhodné atrakci, která se nazývá sčítáním lidu. Předchozí humbuk, který celou akci provázel, se asi na jejím průběhu podepsal hodně negativně a je dobré si položit otázku, zda úmyslně nepravdivě vyplněné formuláře budou mít vůbec nějakou statistickou hodnotu. Průměrnému českému člověku se horem dolem tlouklo do hlavy, že formuláře sice vyplnit a odevzdat musí, ale již nikdo mu nedokáže do jaké míry fabuloval. Může se tak stát, že po sečtení výsledků bude průměrný Čech chudší než nejbídnější Somálec. Má to tedy nějaký smysl, kromě toho, že úředníci mají co dělat a statistický úřad bude vykazovat nějakou činnost? Těžko soudit, ale v každém případě ani já jsem neunikl převzetí formulářů, které mi přinesla postarší obtloustlá sčítací komisařka. Odchytila si mě ještě na schodech k bytu, snad v obavě, abych ji někam nezmizel. Přiznám se, že předchozí veliká mediální kampaň, kterou byla příprava na sčítání lidu provázena se odrazila i na mém zájmu o formuláře. Zasedl jsem tedy nad nimi jen několik minut po tom, co jsem je obdržel. Několikastránkový návod k vyplnění samozřejmě letěl stranou, neboť k návodu se je radno uchylovat až v okamžiku, kdy vše ostatní již selhalo. Přiznám se, že jsem byl překvapen. Otázky na formulářích nebyly zdaleka tak intimní, jak jsem si zpočátku myslel. Vlastně jen několik se jich týká vlastního majetku a navíc se jedná jen o značně nekonkrétně naformulované dotazy. Takže jde vlastně jen o to, do jaké míry se skutečně podaří zajistit ochranu dat. Sčítací komisařka, která mě navštívila, moji důvěru příliš nevzbuzovala, ale na druhou stranu ani nebudila dojem protřelé intrikánky, která bude prodávat vyzískaná rodná čísla, adresy a jména, aby si tak získala lepší výdělek než těch pár tisícovek, které dostane za oběhání lidí. Spíš působila přiboudlým dojmem důchodkyně, která bude své povinnosti plnit skutečně svědomitě, neboť pokuta, kterou je jí hrozeno v případě úniku dat pro ní představuje astronomickou cifru, o které se jí zda v noci. Někdo jiný může mít ovšem zkušenosti jiné. Rozhodně bych sčítacím komisařům jako celku nedůvěřoval, neboť mám pocit, že jim stejně nikdo případný unik dat nedokáže. A jak se říká, tak u nás se stejně všechno rozkecá. Kolem a kolem vzato, sečetli jsme se. Kdo měl obavy o své majetky, vyplnil zcela bez obav formuláře lživě. Hodně lidí se k tomu i s hrdostí přiznává. Na vině je především ohromný mediální humbuk, který celou akci provázel. Jsem skutečně zvědavý na výsledky. Myslím si ale, že problém sčítání lidu, který tak rozvířil poklidnou hladinu našeho společenského života, je jen jedním z dalších zástupných problémů, kterou jsou předhazovány běžnému člověku. Skutečné, dlouhodobé a bolestivé problémy naší společnosti tak zůstávají zapomenuty.