Světlo v bedně je druhý celovečerní film americké režisérky Jane Schoenbrun, který měl světovou premiéru na Sundance Film Festivalu v lednu 2024. Stejně jako jejich předchozí počin „We’re All Going to the World’s Fair“ i tento snímek proplétá prvky psychologického hororu s jemnou, přesto palčivou queer allegorií.

Děj se točí kolem mladého Owena (Ian Foreman) a jeho spolužačky Maddy (Brigette Lundy-Paine), kteří se přes noční sledování záhadné „Buffy-like“ televizní show The Pink Opaque sbližují. Owenova posedlost obrazovkou a mód gigantického „rozeznění“ signálu odráží jeho vnitřní touhu po něčem, co by mu poskytlo pocit sounáležitosti mimo hranice jeho maloměstského života.

Centrální metafora televizního záření jako zjevení nejenže odkazuje k nostalgii 90. let, ale zároveň slouží jako silný prostředek pro zobrazení genderové dysforie a hledání vlastní identity. Film pracuje s dreamlike logikou a dlouhými, protáhlými záběry, které záměrně vyvolávají pocit dislokace a napětí, jež jsou s tématem trans probdělé noci úzce provázány.

Kamera využívá analogové zrnění a tlumené barevné palety, jež umocňují pocit zastřenosti reality a zároveň vyzdvihují estetiku domácího videa. Tempo vyznívá záměrně roztahaně – dialogy jsou často přerušovány tichy, kdy postavy svádějí vnitřní boj o slova. Tato volba však některým divákům může připadat únavná a zpomalovat spád vyprávění.

Výkony mladého dua Ian Foreman a Brigette Lundy-Paine přinášejí autenticitu a zranitelnost. Podporující role Danielle Deadwylerové nebo Justice Smitha vstupují do příběhu jen okrajově, ale jejich krátké scény pomáhají rozšířit emocionální kontext Owenova světa. Hudba a znělky fiktivního seriálu The Pink Opaque pak podněcují nostalgický, avšak zneklidňující efekt.

Mezi časté výtky patří nedostatečné prokreslení druhé hlavní linky (Maddy mávnutím ruky mizí z děje poměrně náhle) i finální scénář, který zůstává v rovině silné emocionální impresivity, ale mnohým divákům připadá příliš otevřený a málo strukturovaný. Pro někoho to může být fascinující, jiní odcházejí frustrovaní nedořešenými motivy.

Světlo v bedně je snímek pro diváky, kteří ocení filmovou avantgardu a nebojí se pomalého, meditativního rozjímání nad tématy osamělosti, offline posedlosti a queer seberealizace. Nabízí nezvykle syrový vhled do nitra své hlavní postavy a zůstává díky své vizuální stylizaci i metaforickému vyznění v paměti dlouho poté, co obrazovka zhasne.