Tímto článkem bych chtěla reagovat na debatu, která se rozpoutala na Tranforáckém diskusním fóru. Je tam toho tolik, že by to pomalu vydalo na knihu. Já se spokojím jen se článkem, protože jde v podstatě o názorové konfrontace mezi jednotlivými „proudy“ v transkomunitě. Neberu si za cíl hodnotit tu či onu stranu, neboť názorově rozhodně nestojím „na pomezí“, jak nás „mimopohlavní“ definuje Kateřina Lhotská. Nebudu kritizovat ani postoje a názory jiných. Spíš bych se chtěla podívat na celé T* spektrum. Tímto článkem bych chtěla reagovat na debatu, která se rozpoutala na Tranforáckém diskusním fóru. Je tam toho tolik, že by to pomalu vydalo na knihu. Já se spokojím jen se článkem, protože jde v podstatě o názorové konfrontace mezi jednotlivými „proudy“ v transkomunitě. Neberu si za cíl hodnotit tu či onu stranu, neboť názorově rozhodně nestojím „na pomezí“, jak nás „mimopohlavní“ definuje Kateřina Lhotská. Nebudu kritizovat ani postoje a názory jiných. Spíš bych se chtěla podívat na celé T* spektrum. Nejprve to vezmu z pohledu toho, co kdo dělá, nebo spíš nedělá pro transkomunitu. Záměrně nepoužívám slovo hnutí, neboť si pod ním představuji něco poněkud jiného. Jak již ze samotného slova hnutí vyplývá, jde o pohyb. Ten jsem u většiny rozhodně nezaznamenala. Tím se celé spektrum rozděluje do několika proudů. Nejvíce je samozřejmě těch, co nedělají nic. Tím "nic" myslím naprosto nic - ani nikam nechodí, jen sedí doma a jsou více či méně spokojeni sami se sebou a se situací kolem nich. Mezi ty "spokojené" je možno počítat „ryzí TS“, kteří mají comming out za sebou, a k těm méně či spíše nespokojeným lze přiřadit třeba TVčka či TSka, která se ještě nenašla. Již podstatně menší skupinu tvoři ti, co někam občas zajdou, a už úplnou minoritou jsou ti, co něco dělají. Za úplné „úchyly“ se pak dají označit ti, kteří navíc chtějí po těch druhých, aby něco dělali. To, že by to "něco" dělali vlastně sami pro sebe, těmto „obětem“ asi nedochází. Podobně, jako jsem zachytila T* spektrum podle aktivity lidí, je možné je popsat i podle jeho genderové orientace. Symboly TV a TS jsou v tomto případě jakými mantinely v nich se pohybuje naše vědomí a představa transsvěta. Bohužel nám v tom tomto nepomohl ani Terezčin již tolikrát zmiňovaný překlad Pohlavních štvanců a pasáž o Indiánech, na kterou začínám být alergická. Oba zmiňované symboly jsou a to ještě možná jakými si koncovými body úsečky na níž se pohybujeme. Možná by bylo výstižnější označit toto spektrum spíš za přímku s tím, že ony dva body na ní prostě jen jsou a nic nevymezují. Toto spektrum se dá definovat od „ryzích“ TS až po „ty co si ho honí“ (vypůjčila jsem si označení, které použila Kateřina Lhotská). Osobně se přikláním k poněkud pestřejšímu spektru. Ani tyto mantinely nejsou možná nejzazší mezí T* komunity a ona přímka možná není přímkou, ale rovinou a každý (i ty „normální“) by mohli mít svůj bod někde na této rovině. Tato rovina již zahrnuje více aspektů jako je např. sexuální orientace, která s genderem nemá (v mém pojetí) nic společného. Z toho jednoznačně vyplývá, že je těžké definovat nás dvěmi lékařskými škatulkami. Stejně utopistické jsou snahy o tříštění tohoto spektra na jednotlivé silně ohraničené úsečky, neboť do nich se dle mého názoru dokáže zařadit nebo se s nimi totožnit jen velmi malé procentu lidí.