O činech deviantů se veřejnost dozvídá většinou jen ze zpráv médií. Málokdo si přitom uvědomí, že většina lidí se sexuální odchylkou je schopna se vypořádat se svou odlišností bez toho, aby porušila společensky chráněné zájmy. Uvádí to ve své knize Sexuální deviace sexuolog Petr Weiss. V první české monografii týkající se odchylné sexuality se zabývá klasifikací, diagnostikou a léčbou. Podle Weisse jen dobře informovaný terapeut může poskytnout odpovídající léčbu. Kniha by podle něj měla přispět také k sebepoznání lidí deviantních, dát jim informace o jejich poruše, jejím možném vývoji a vlivech na další oblasti života a o léčbě. "Cílem publikace je zkvalitnit život klientů a ochránit jejich potenciální oběti," vysvětluje Weiss. O činech deviantů se veřejnost dozvídá většinou jen ze zpráv médií. Málokdo si přitom uvědomí, že většina lidí se sexuální odchylkou je schopna se vypořádat se svou odlišností bez toho, aby porušila společensky chráněné zájmy. Uvádí to ve své knize Sexuální deviace sexuolog Petr Weiss. V první české monografii týkající se odchylné sexuality se zabývá klasifikací, diagnostikou a léčbou. Podle Weisse jen dobře informovaný terapeut může poskytnout odpovídající léčbu. Kniha by podle něj měla přispět také k sebepoznání lidí deviantních, dát jim informace o jejich poruše, jejím možném vývoji a vlivech na další oblasti života a o léčbě. "Cílem publikace je zkvalitnit život klientů a ochránit jejich potenciální oběti," vysvětluje Weiss. Změny pohledů na normalitu a deviaci v sexu ilustruje vývoj názorů na homosexualitu. V šedesátých letech 20. století přestaly být v Československu homosexuální styky mezi dospělými trestné. V roce 1990 byl ze zákona odstraněn i paragraf stanovující věkovou hranici pro styk 18 let a zákaz styku za úplatu. Homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu duševních nemocí. V budoucnu lze podle Weisse očekávat podobný vývoj u dalších poruch, které nejsou společensky nebezpečné. Patří mezi ně například transvestitismus, kdy vzrušení je spojeno s převlékáním do šatů opačného pohlaví, nebo fetišismus, kdy je člověk eroticky zaměřen na neživé předměty nebo části těla. Weiss připomíná, že na rozdíl od sexuálních provinilců bez deviace, u nichž by trest měl být základním nápravným opatřením, u deviantů jde o celoživotní a pravděpodobně vrozený sklon, který nijak nesouvisí s morální či charakterovou úrovní pacienta.