V rušném kavárenském ruchu nebo snad na luxusní sametové chaise longue v nějakém nádherném domě ve státě Texas může Aria Sa’id jemně usrkávat čaj a listovat módním časopisem. Pětatřicetiletá žena by skromně řekla, že je jen další ženou, která se snaží prokousat životem. Nenechte se však zmást: Aria stojí za průkopnickými iniciativami a vybudovala si pověst vlivné transadvokátky.

Ale to nejpoutavější na ní je upřímnost, s jakou sdílí svou cestu – zápasy, vítězství i tichá zastavení.

„V téhle branži jsem od puberty,“ poznamenává mimochodem. Sa’id je nejvíc proslulá tím, že v historické čtvrti Tenderloin v San Francisku založila úplně první Transgender District na světě – oblast s bohatou transhistorií ohrožovanou gentrifikací. Z odvážného kroku, jak si vzít zpět prostor a odkaz, se stal maják globální inspirace.

Vést takovou proměnlivou práci ale nebylo vždycky glam. Sa’id otevřeně mluví o tom, jak si aktivismus vybíral daň na její duši, což potvrzují i další, kteří své tělo staví do první linie hnutí.

Navzdory oceněním, viditelnosti a vystoupením po celém světě popisuje své funkční období slovy „nejhorší časy mého života“. Izolace a zodpovědnost byly zdrcující a vyvrcholily hlubokou osobní ztrátou, když jedna z jejích mladých spolupracovnic tragicky zahynula rukou transfobního útočníka.

Vyčerpání nebylo jenom emocionální. Aria vzpomíná, jak pohřbívala trans ženy po celé zemi a potichu zasahovala tam, kde ostatní ustoupili, nesouc tíhu komunity, která po tragédiích často zůstává bez podpory. „Když jsem kontaktovala ty rodiny, vždy mě překvapilo, že s nimi předtím nikdo nemluvil,“ přiznává tiše. „Zůstávají samy, aby posbíraly střepy,“ zatímco jejich trans dcera „virálně umírá“ na sociálních sítích.

Otevřeně uznává svůj kolaps i klíčový moment, který ji přivedl k touze po ‚soft life‘ – jemnějším životě. Kontrast nemůže být větší: z intenzity frontového aktivismu přešla ke kurátorování malých, luxusních chvil. Nyní prosazuje myšlenku, že sebepéče, prostor a záměrné žití nejsou povrchní rozmary, ale radikální akt odporu, zvlášť pro černošské trans ženy.

Její přesun z San Franciska do Houstonu byl duchovní stejně jako geografický. „Potřebovala jsem změnu,“ vzpomíná Aria a oči se jí třpytí z objevu nových radostí ve městě, které si nečekaně zamilovala. „Houston mě překvapil,“ směje se a popisuje kontrast luxusních G‑wagonů zaparkovaných vedle sousedských BBQ stánků a komunity, která je podporující víc, než čekala.

V této nové kapitole znovu rozkvetla Ariina láska k módě. Její platforma Lush Life je stejně tak stylistickým průvodcem jako manifestem romantizace každodennosti. Důrazně věří v předefinování hojnosti za hranice materiálního bohatství. „Kdo nám říká, co je luxus?“ ptá se hravě. Dodává, že soft life není svázán s obřím kontem ani se ‚zámkem na statku‘, abychom si mohli krásně žít v rámci svých možností.

Přesto si Aria uprostřed této poklidné vize plně uvědomuje tvrdou realitu. Stejně jako mnoho trans a queer těl proplouvá stupňující se vlnou transfobie a homofobie a zároveň prosazuje radost a klid. Je to neustálá výzva.

A přesto Aria skrze tyto výzvy dál propůjčuje svůj hlas a sdílí zkušenosti, aby pozvedla a chránila ostatní. Zůstává napojená na komunitu, podporuje či konzultuje místní a regionální organizace. Ve spolupráci se značkami, které se zavázaly k autentickému zastoupení – například BAACAL – propojuje svou vášeň pro advokacii s osobním stylem.

„Život máme jen jednou,“ zamýšlí se a opakuje myšlenky z filozofie Virgila Abloha. „Ty jsi designérem svého života a máš možnost si ho navrhnout na míru.“

V každém z nás dříme designér. Někdo, kdo vezme látku života, nastříhá a naaranžuje ji tak, abychom mohli žít odvážně a krásně. A když se rozbíhá Měsíc hrdosti, Aria Sa’id nám připomíná, že aktivismus se neodehrává jen v ulicích či poradních radách. Nalézá se i v autentickém a radostném žití, v luxusních, tichých prostorách, na které máme všichni právo.