Ten protest byl pro televizní vysílání jako stvořený. Minulý měsíc se aktivista Noel Chen hájící práva gayů nechal s kápí na hlavě přivázat k mřížím hlavní policejní stanice v Hongkongu na protest proti policejnímu zátahu v obchodě nabízejícím pomůcky pro sadomasochistické sexuální praktiky. Když ho policisté přišli odvázat, předvedl Chen před kamerami divadýlko, jak ho dotyky policistů nesmírně vzrušují, píše časopis Newsweek. Ten protest byl pro televizní vysílání jako stvořený. Minulý měsíc se aktivista Noel Chen hájící práva gayů nechal s kápí na hlavě přivázat k mřížím hlavní policejní stanice v Hongkongu na protest proti policejnímu zátahu v obchodě nabízejícím pomůcky pro sadomasochistické sexuální praktiky. Když ho policisté přišli odvázat, předvedl Chen před kamerami divadýlko, jak ho dotyky policistů nesmírně vzrušují, píše časopis Newsweek. Tahle skandální scénka se prostřednictvím televizního vysílání dostala nejen k obyvatelům Hongkongu, ale také do celé jižní Číny, kde většina místních stanic přebírá zprávy bývalé britské kolonie. A zatímco v Hongkongu bylo Chenovo představení spíš pro pobavení, v jižní Číně mělo víc než jenom zábavnou hodnotu. Homosexualita, po celá desetiletí považovaná za nemoc, patří na seznam nejvytrvalejších tabu čínské společnosti. Ale na průmyslovém jihu, kde v poslední době dochází k zásadním společenským i ekonomickým změnám, se komunita gayů snaží vyjít z temných koutů na světlo a získat právo na vlastní sexuální orientaci. Jednotlivci se učí přiznat si homosexualitu, skupiny gayů navazují kontakty a podporu čerpají právě z kvetoucí komunity gayů a lesbiček blízkého Hongkongu. Skutečnost, že bývalá britská kolonie může homosexuálům sloužit jako maják naděje, je přitom trochu ironie. Po většinu svých dějin měl Hongkong nejpřísnější "protiteploušské" zákony na světě. Ale v rámci přípravy na vrácení své kolonie pod čínskou správu Británie tyto zákony spláchla a rychle schválila nové, aby zajistila všem svobodu projevu. To povzbudilo hongkongské homosexuální aktivisty, aby svou orientaci začali veřejně projevovat, mluvit o ní a psát ve sdělovacích prostředcích. Ve stejné době začali díky uvolněné vízové politice navazovat kontakty s "bratry" z pevninské Číny, kde se kniha hongkongského autora Chou Wah Shana o sexuální identitě proslavila natolik, že je nyní známa jako "bible". Po letech naprostého odmítání je nyní největším problémem, se kterým se většina gayů v pevninské části Číny setká, neznalost homosexuální problematiky. Ah Hui, devatenáctiletý mladík z malé vesnice v provincii Kuang-tung, si poprvé uvědomil, že ho přitahují muži, když mu bylo třináct. Ale tohle zjištění mu přineslo jenom problémy. "Jakmile se někdo zasmál, byl jsem si jistý, že ví, že se mi líbí muži a že se směje mně," říká. "Byl jsem z toho zoufalý." Pak ho matka vzala k místnímu doktorovi, který mu předepsal léky na epilepsii. Nakonec, když ho trápily čím dál tím silnější vedlejší účinky léčby, ho poslala rodina do Hongkongu k dalšímu léčení. Namísto nemocnice mu ale pomohla organizace Hongkongská Duha, nejaktivnější skupina sdružující gaye a lesbičky. "Zjistil jsem, že je naprosto v pořádku, že mám rád muže," říká Ah Hui. "A taky jsem si našel prvního přítele." I když v loňském roce Čína konečně vyškrtla homosexualitu ze seznamu nemocí, postoj společnosti k této otázce se mění jen velmi pomalu. Z Hongkongu se přes jižní Čínu šíří časopisy s homosexuální tématikou, svou roli sehrává i internet a především hongkongské internetové chaty pro gaye a lesbičky. Ale volnost, jako v otázce sexuální orientace projevují obyvatelé Hongkongu, je v pevninské Číně stále hudbou vzdálené budoucnosti. I ti nejotevřeněji vystupující homosexuálně orientovaní muži a ženy stále odmítají vlastní rodině říct o své náklonnosti pro stejné pohlaví. "Pevninští rodiče vůbec nechápou, co to znamená být homosexuál," říká Chen. "Řeknete jim 'jsem gay' a oni se zeptají dobře a kdy se vezmete?" Ale i tak má pocit, že se ledy konečně pohnuly.