Transsexualita je inverzní sexuální orientace. Transsexuální muž se identifikuje s ženským pohlavím, transsexuální žena s pohlavím mužským. Tito lidé mají trýznivý a stálý pocit opačné sexuální příslušnosti, než do jaké je nutí jejich tělesné vybavení. Jsou nespokojeni se svým genitálem, touží po sexuální roli opačného pohlaví. Výskyt se omezuje na zlomek promile mužské i ženské populace.
Diferentiálně diagnosticky je třeba odlišit zejména homosexualitu a transvestitismus.
Základem terapeutické asistence je psychoterapie. Protože transsexualita vzniká pravděpodobně již v prenatálních životních fázích , a protože je stavem nezvratným, není možné tyto jedince vést k popření deviace. Pacient má být poučen o podstatě svého problému.
V indikovaných případech je možné pokusit se změnit tělesný vzhled pacienta hormonální léčbou. Podávání androgenů ženám vede k tělesné virilizaci. při delší léčbě se objeví vousy, ochlupení po těle houstne, zvětšuje se poštěváček. U mužů se podávají estrogeny, kombinované případně s antiandrogeny.
Změna jména a příjmení na neutrální je možné s potvrzením odborného lékaře. Složitější je postup při změně matričního pohlaví. Je třeba souhlas lékařské komise a minimálně chirurgická sterilizace nebo kastrace.
Před případnými chirurgickými zákroky musí pacient přesvědčit, že je dlouhodobě schopen v opačné sexuální roli existovat. Chirurgické zákroky, směřující ke změně tělesného pohlaví samozřejmě nikdy nemohou udělat z muže ženu a naopak. Je nutný souhlas lékařské komise.
U transsexuálů F-M je možno po schválení lékařskou komisí uvažovat o amputaci prsů.
U menších mam je dostačující subkutánní mastectomie z periareolárního řezu. U větších ptotických mam je nutné resekovat i kůži. Areola se nejčastěji přenáší jako volný kožní transplantát. Jizva po redukci kůže probíhá v původních submamárních rýhách. Jako další krok gynekolog provádí hysterectomii, adnexotomii event. i kolpectomii.
Pomocí tissue expanderu lze z labia majora vymodelovat neoscrotum a implantovat testikulární implantáty.
Hormonální léčbou zvětšený clitoris je pro některé jedince dostačující / po event. modelaci okolí a uvolnění mikropenisu.
Konstrukce neopenisu z kožních laloků podbřišku je již překonanou metodou. Nejčastěji se používá k vytvoření neopenisu volný lalok z předloktí / čínský/, kde po napojení senzitivního nervu lze očekávat taktilní citlivost.
Napojení neouretry na uretru bývá někdy komplikováno úpornými píštělemi.
Před operací je pacienta vždy nutné důkladně poučit o možných komplikacích a jizvách i na odběrových místech.
U transsexuálů M-F / male to female/ obvykle hormonální terapie způsobí dostatečné zvětšení mam. Je ale možné použít silikonové mamární implantáty. Pokud pacient- ka je srozuměna s riziky operace a další postup vyžaduje , lze z části glandu na cévní stopce vytvořit neoclitoris, amputovat corpora cavernosa a vyústit uretru na perienu, ze scrota vytvořit labia majora, amputovat varlata. Kožního laloku penisu lze použít na vytvoření neovaginy po tupé preparaci prerektálně.
Celý proces změny sexuální role je třeba rozdělit do delších etap. Pro terapeutické vedení transexuálů je velmi důležité neslibovat jim neuskutečnitelné.
Zvěřina, Jaroslav: Lékařská sexuologie, nakl H+H ,l992
