Lisa Jones (43), která byla vykázána v Yorkshiru (Anglie) z hospody, získala rozhodnutím soudu písemnou omluvu a odškodnění ve výši 1000 liber. Lisa Jones (43), která byla vykázána v Yorkshiru (Anglie) z hospody, získala rozhodnutím soudu písemnou omluvu a odškodnění ve výši 1000 liber. Tento výňatek ze GAIN News by mě asi nechal v klidu, kdyby se mi nestala podobná věc. Řeknete si Anglie to je daleko, něco takového se u nás přece nemůže stát. Omyl je pravdou. Jen si zkuste "na krásno" a vyrazit do jakéhokoliv baru, který není např. pro gay komunitu. Můj zážitek si můžete přečíst v následujícím článku. Jednoho nedělního večera jsme se vypravily do blízkého baru. Přesněji řečeno moje kamarádky Irča a Dominika vyrazily napřed. Já se ještě podívala na zbytek programu, který právě běžel v televizi. Holky už popíjely a klábosily, když jsem vstoupila. Jelikož byla neděle a to, jak známo, se nemusí do práce, měla jsem nalakované nehty. Neměla jsem důvod si lak sundávat. To se později ukázalo jako osudné. Vezměme to pěkně popořadě. Přisedla jsem si k oběma a pokračovaly jsme v debatě. Obsah debaty není podstatný. S Dominikou jsem se viděla po dlouhé době a tak na přetřes přišla spousta věcí. Po dlouhé chvíli ke mně přistoupil mladý muž, syn majitelky baru. Neochotně se mě zeptal co si dám. Měla jsem chuť na horkou čokoládu. Objednala jsem si jí. V chladícím pultu moji pozornost upoutala plechovková Fanta. Její příchuť nebyla špatná. Holky si objednaly další sklenku vína. Onen mladý muž je přinesl se stejnou neochotou. Musím uznat, že již tyto náznaky by zkušené pozorovatele přesvědčily o naší nežádoucnosti. Osobně jsem se nenechala znepokojit těmito pocity a pokračovala v hovoru. Holky už si nechtěly objednat a já souhlasila. Placení proběhlo v poklidu. Trochu mě zarazilo, že nám přinesl společný účet, aniž by se nás zeptal. To co následovalo po opuštění baru, smazalo vše, co se stalo uvnitř. Na reakci majitelky baru, která za námi vyšla ven, rozhodně nemusíte být dobrý pozorovatel. “Nepřeji si, abyste ještě někdy překročili práh tohoto podniku.” Jasné a stručné. Nebudu komentovat reakci Irči, která se začala rozčilovat a argumentovat tím, že děláme tržbu. Velmi laciný argument, který nikoho nepřekvapí a nepřekvapil ani majitelku. “Přijdou jiní, kteří udělají větší tržbu než vy.” A dodala “Ostatní se ptají, co se tady děje ?” Nad touto poslední větou se chci pozastavit. Ostatním “normálním” možná vadíme, možná ne. Je to otázka, kterou my nemůžeme zodpovědět. Pokud se ptají co se děje, pak o nás nic neví a neví o nás ani majitelka. Ve chvíli, kdy o nás nic neví, nemá co říct těm ostatním. Osobně jí to nezazlívám, je to prostě pozůstatek minulého režimu. Na nás je to změnit. Vysvětlit těm “normálním”, že pro mé nalakované nehty ještě nemusím být uchyl nebo deviant. K jednomu se musím přiznat. Toto byla moje první konfrontace, která mě zastihla nepřipravenou. Chtělo to rozhodně argumentovat něčím smysluplnějším než je útrata. Navíc nebyla zas tak velká. Podstatně zajímavější pro mne byla návštěva rockového klubu. Tam jsme vyrazily ve stejné sestavě. Jednalo se o studentský klub, kde vystupovala rocková kapela, jejíž členkou je Irčina kolegyně z práce. Ta byla nakonec jediná, která na nás nahlížela naprosto normálně a dokonce se s námi přišla seznámit. Ostatní osazenstvo si nás zvědavě prohlíželo. Pro někoho to může být minimálně nepříjemné. Moje osobní pocity byly v tu chvíli smíšené. Na jedné straně mě pobavil kuchař, který málem narazil do zavřených dveří a na straně druhé jsem si připadala jako postavička z Marsu. Osobně se nepovažuji za něco výjimečného, i když pro tyto lidi jsem asi byla a to se jednalo převážně o vysokoškolské studenty. U těch by člověk předpokládal, že díky přístupu k Internetu by tyto informace mohli mít. Zřejmě je to omyl. Škoda. Lidská hloupost pramení z neznalosti. Jistěže jsem neobjevila nic nového. Jen bych to ráda připomněla, protože pokud ostatní nebudou vědět o co jde, budou na nás koukat jako na exoty.