Tento článek jsem čirou nahodou objevila na portálu ordinace[tecka]cz. V první chvíli jsem neveděla jestli nevěděla zda se smát nebo brečet, tak že tu máme článek od Aleše Fibíra, který o sobě říká, že je chirurgem a pracuje na oddělení plastické chirurgie. Už to samo o sobě je nepochybná kvalifikace k psaní článku o diagnóze F64.0, které se říká transexualita ne transsexualismus.

Transsexualitou nazýváme obrácenou (inverzní) sexuální orientaci, kdy se jedinec v rozporu s vrozeným pohlavím identifikuje s pohlavím opačným. Takový jedinec je značně nespokojen a frustrován svým genitálem a svou, okolím očekávanou, sociální a sexuální rolí a touží po roli druhého, opačného pohlaví. Muž chce být ženou a žena mužem. Tato porucha se vyskytuje v populaci velmi zřídka, řádově ve zlomcích promile (cca 1:50 000). Transsexualismus je často zaměňován za transvestitismus (oblékání se do šatů opačného pohlaví) nebo méně často za homosexualitu a jiné sexuální odchylky.

Transsexualita vzniká pravděpodobně již během nitroděložního vývoje a je nezvratná. Příčina není známa. Není možné "vyléčit" tyto jedince převýchovou či medikamentózně. Základem léčby je psychoterapie, kdy má být pacient dostatečně poučen a má mu být umožněno se s deviací nějakým způsobem vyrovnat. Pokud se v průběhu psychoterapie potvrdí, že se jedná opravdu o transsexualitu, může se v těchto případech pomoci pacientovi získat požadovaný tělesný vzhled a tím pádem i sociální a sexuální roli pohlaví, po kterém touží. Celý proces změny sexuální role je třeba rozdělit do několika etap a je velmi důležité neslibovat pacientům neuskutečnitelné. Je možno při dodržení úředních náležitostí provést změnu příjmení na neutrální, složitější postup je nutný při požadavku změny pohlaví na matrice.

Do spektra léčebných zásahů ústících ve změnu pohlaví se zahrnuje hormonální léčba a chirurgická léčba. Před případnými chirurgickými zákroky musí pacient přesvědčit, že je dlouhodobě schopen v opačné sexuální roli existovat. Léčba samozřejmě není schopna učinit pravou změnu pohlaví, ale pomůže pacientovi získat vyhovující tělesné schéma, ve kterém se bez větších problémů bude moci identifikovat s požadovaným pohlavím. V určitých fázích léčby je nutno získat souhlasy lékařských komisí. Hormonální léčbou získávají ženy mužské pohlavní rysy (hlavně ochlupení, zvětšení poštěváčku, změna hlasu) a muži mužské rysy naopak ztrácejí. Ženám se podávají androgeny, mužům estrogeny a případně antiandrogeny.

Při přeměně ženy v muže (female to male) je možno provést amputaci prsů, odstranění dělohy, vaječníků i pochvy. Nově je možno různými způsoby vytvořit šourek s testikulárními implantáty, mikropenis z klitorisu, neopenis mikrochirurgickým přenosem volného laloku (např. z předloktí). Napojení močové trubice na lalok bývá někdy velmi problematické a vyskytují se časté píštěle. Před operací je pacienta vždy nutné důkladně poučit o možných komplikacích a jizvách i na odběrových místech.

Při požadavku přeměny muže v ženu (male to female) lze implantovat prsní implantáty pokud nedojde k dostatečnému zvětšení prsů při hormonální léčbě. Dále lze provést amputaci penisu a z jeho částí vytvořit neoklitoris, neovaginu či velké stydké pysky a amputovat varlata. Po vytvoření neovaginy je nutno po operaci používat dilatátory. Není nutno u každého pacienta provést všechny operace, často se spokojí jen s některými výkony a další již nepožadují.

Na internetu je možno najít několik zdrojů informací o problematice transsexuality, doporučuji navštívit alespoň www.transgender.cz. Každopádně při pochybách o své vlastní sexuální identifikaci doporučuji navštívit sexuologa. Ten je Vám schopen poskytnout úplné a konkrétní informace a případně i konkrétně poradit.