Teprve 57 let po druhé světové válce se dnes dočkali úplné rehabilitace dezertéři z hitlerovské armády a homosexuálové, pronásledovaní nacisty. Po německém Spolkovém sněmu dnes také druhá parlamentní komora, Spolková rada, schválila zákon, který bez výhrad ruší příslušné rozsudky nacistické justice. Po vleklých diskusích sice německý parlament, ovládaný tehdy konzervativci bývalého kancléře Helmuta Kohla, roku 1998 prohlásil za bezpráví kruté rozsudky za zběhnutí a odpírání vojenské služby. Paušálního očištění ale dezertéři nedosáhli a museli se ho jednotlivě domáhat u soudů. Na rozdíl od ostatních válečných penzistů z wehrmachtu či z elitních nacistických jednotek SS ale "zběhové" nepobírají ani veteránský důchod a dostali jen jednorázový příspěvek ve výši 7500 marek. Teprve 57 let po druhé světové válce se dnes dočkali úplné rehabilitace dezertéři z hitlerovské armády a homosexuálové, pronásledovaní nacisty. Po německém Spolkovém sněmu dnes také druhá parlamentní komora, Spolková rada, schválila zákon, který bez výhrad ruší příslušné rozsudky nacistické justice. Po vleklých diskusích sice německý parlament, ovládaný tehdy konzervativci bývalého kancléře Helmuta Kohla, roku 1998 prohlásil za bezpráví kruté rozsudky za zběhnutí a odpírání vojenské služby. Paušálního očištění ale dezertéři nedosáhli a museli se ho jednotlivě domáhat u soudů. Na rozdíl od ostatních válečných penzistů z wehrmachtu či z elitních nacistických jednotek SS ale "zběhové" nepobírají ani veteránský důchod a dostali jen jednorázový příspěvek ve výši 7500 marek. "Doufali jsme, že naše jednání po válce někdo ocení," vyjádřil pocity vedoucí sdružení obětí vojenské justice pan Ludwig Baumann, který utekl od jednotky v roce 1942 u francouzského Bordeuax, byl chycen a během dalších 40 minut odsouzen k smrti. Trest mu pak byl zmírněn na 12 let věznění v koncentračních táborech. "Místo toho nám mnozí nadávali do zbabělců, dobytků a vlastizrádců, až jsme se sami skoro cítili jako viníci." Podle Hitlerova hesla "Voják umřít může, ale dezertér umřít musí" vynesly nacistické vojenské soudy kolem 30.000 rozsudků smrti. 20.000 jich bylo vykonáno a většina ostatních odsouzených zahynula v koncentračních táborech. Přežilo kolem 4000 odsouzených a nyní jich žije už maximálně 200. Při potírání dezerce však nacistické soudy trestaly i hanlivé výroky, které měly "rozkladný vliv" na wehrmacht, jako třeba souhlas s atentátem na Hitlera z 20.července 1944. Opomíjenému osudu dezertérů z wehrmachtu je od loňska věnován v jednom z bývalých koncentračních táborů - v Buchenwaldu u Výmaru - také ojedinělý pomník. Připomíná na 800 zběhů, kteří tam byli uvězněni na podzim 1944. Kohlova CDU/CSU dlouho odůvodňovala odpor k rušení rozsudků tím, že nacistické soudy nejednaly vždy jen proti právu. Odpůrci rehabilitace argumentovali, že zběhové často způsobili smrt jiných vojáků. "My naopak ctíme porušení přísahy věrnosti Hitlerovi," podpořil někdejší dezertéry ředitel buchenwaldského památníků Volkhard Knigge. "Vaše chování je z dnešního pohledu třeba uvítat a pokud možno ocenit," napsal obětem vojenské justice nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass. Ve snaze o očištění podporoval "zběhy" také zámožný iniciátor putovní výstavy o zločinech wehrmachtu Jan Philipp Reemtsma. Jeho výstava už několik let vyvolává bouřlivé a kontroverzní reakce v Německu a Rakousku a protesty neonacistů. Paušální rehabilitace se týká i homosexuálů, jejichž orientace byla sice trestná i před nástupem nacistů k moci, ale ti pak tresty výrazně zpřísnili. K odsouzení do žaláře stačilo i jen pohlazení nebo polibek dvou osob stejného pohlaví. Trestnost homosexuality byla zrušena až dlouho po válce, v bývalé NDR v roce 1968 a ve Spolkové republice až roku 1994.